Snímek: ČTK
V dobách největšího rozmachu větrného mlynářství v 17. a 18. století stávala budova s lopatkami otáčejícími se za větrem nad spoustou českých, moravských a slezských obcí. Podle dostupných údajů se tehdy po českých zemích tyčilo na návětrných vrších nejméně devět stovek těchto zařízení. Většinou sloužily k mletí obilí, případně - jako například v Třebíči - k mletí smrkové kůry pro koželuhy.
Do dnešních dnů se alespoň částečně dochovala dvacítka dřevěných a asi šedesátka zděných větrných mlýnů. Nejvíce jich hledejte na Prostějovsku, Děčínsku, Přerovsku, Novojičínsku, v okolí Blanska a Kroměříže.
Dřevěné mlýny v minulosti mnohanásobně převažovaly, daleko rychleji ale chátraly a zanikaly. Nyní se mlýny nejčastěji využívají jako soukromé rekreační objekty, leckdy bohužel s nejrůznějšími moderními přístavbami. Některé jsou ale naštěstí přístupné jako muzejní expozice, dokumentující řemeslnou zručnost našich předků.
Fotogenický Kuželov
Nejdéle fungující a nejčastěji fotografovanou mlynářskou expozici najdou turisté a milovníci památek na Hodonínsku, v rázovité dědince Kuželov u Hrubé Vrbky. Podle dobových záznamů se na stavbu tohoto mlýna v roce 1842 spotřebovaly tři stovky koňských fůr kamene. Po druhé světové válce mlýn typického tvaru useknutého kužele chátral, naposled byl spuštěn při dožínkách roku 1964. O devět let později však specialisté brněnského Technického muzea zprovoznili strojní zařízení a v sousední chalupě následně vybudovali expozici horňáckého bydlení. Od té doby zde od dubna do října o sobotách a nedělích, kdy je mlýn otevřen, průvodce vítá tisíce turistů.
Návštěvu Kuželova můžete spojit třeba s pohledem na jihovýchod Moravy z nové vyhlídky na vysílači ve Tvarožné Lhotě-Travičné a s prohlídkou tamního muzea oskoruší (druh ovocného stromu). Příjemná je i plavba na hausbótech po Baťově kanále, který vede mezi Otrokovicemi a slovenskou Skalicí (resp. Sudoměřicemi).
Dřevěný větrný mlýn z dvacátých let 19. století zpřístupnilo veřejnosti jako technickou expozici Muzeum Kroměřížska ve Velkých Těšanech. Přesněji řečeno, není to úplně původní mlýn, ale jeho následovník z roku 1890. Tehdy totiž první stavbu vyvrátila a zcela zničila větrná smršť. Po popravě posledního zdejšího mlynáře Františka Pátera nacisty v roce 1944 za spolupráci s partyzány mlýn chátral. Až místní tesař, najatý kroměřížským muzeem, ho v sedmdesátých letech uvedl do funkčního stavu. A potomci Páterů, bydlící v sousedství, dnes na požádání provedou zájemce objektem vždy ve všední dny v podvečer a o víkendech celý den.
Při cestě do Velkých Těšan snad ani nejde minout samotnou Kroměříž. Centrum města, kam byl dokonce v roce 1848 přeložen ústavodárný říšský sněm rakouské monarchie, je chráněno jako památková rezervace UNESCO. Za návštěvu určitě stojí dvě cenné zahrady - Podzámecká a Květná, ale i samotný Arcibiskupský zámek s galerií, kde mimo jiné uvidíte jeden z nejvzácnějších obrazů v Česku: Tizianův Apollo trestá Marsya.
Poněkud jiný osud než velkotěšanský mlýn měl dřevěný objekt v Bořenovicích u Holešova. Když kroměřížští muzejníci viděli, jak je zchátralý (od války se o něj nikdo nestaral), nechali jeho torzo převézt do postupně budovaného skanzenu lidových staveb v Rymicích. Návštěva znovupostaveného mlýna je tam součástí prohlídky celého areálu (od dubna do října denně kromě pondělí).
Na Opavsku vznikla vůbec první mlynářská expozice už v šedesátých letech minulého století v takzvaném beraním mlýně v Cholticích u Litultovic, navíc je doplněná o výstavu o sekerářství. V 80. a 90. letech ale bylo možné mlýn obdivovat pouze zvenčí. Nedávno však získal stálého průvodce, jehož zastihnete na adrese Choltice 137.
Padl po výstřelech z děla
Zděný takzvaný Kovářův mlýn z roku 1858 objevíte v Kostelci-Štípě na Zlínsku. Památka se v restituci vrátila z držení zlínského muzea potomkům Kovářů, kteří zájemce na požádání rádi provedou malým rodinným technickým muzeem a vysvětlí, jak soukolí mlýna pracují.
Takřka v sousedství zve ke zhlédnutí rozsáhlá zřícenina hradu Lukova s naučnou historickou stezkou i zámek v Lešné, který po středověku upadající lukovský hrad nahradil. V interiérech zámku s bohatou řezbářskou výzdobou uvidíte sbírky porcelánu, stříbra, obrazů, nábytku, antických vykopávek a předmětů z Orientu. V zámeckém parku je zoologická zahrada, která začala vznikat kolem roku 1930 coby záliba majitele lukovského panství Josefa Seilerna. Dnes chová zoo na 48 hektarech zhruba 220 druhů zvířat (viz IN magazín č. 30/07).
Řadou větrných mlýnů byly do druhé světové války známé Klobouky u Brna na Břeclavsku. Poslední ale vzal za své po výstřelech z děl Rudé armády. Snaha místních o obnovu byla korunována úspěchem až v roce 1982, kdy zdejší zahrádkáři získali torzo mlýna z Pacetluk na Kroměřížsku. Převezli si ho na kloboucké návrší, opravili, pokryli novým šindelem a zpřístupnili. Průvodce čeká na turisty v šalandě, tedy vystouplé komůrce pro mlynáře, od května do září v sobotu odpoledne a v neděli celý den. V zámečku dole v městečku pak muzeum představuje exponáty z historie mlynářství, ale i archeologie, národopisu a keramiky.
Unikátní Halladayova turbína je specialitou v Ruprechtově u Vyškova.
Snímek: Czech Tourism
Obr s rozpětím šestnáct metrů
Po pádu komunismu začaly ožívat i další do té doby zapomenuté větrné mlýny. Zděný v Ostrově u Macochy, který je i ve znaku oblíbené krápníkové jeskyně Balcarky v Moravském krasu na Blanensku, zůstal sice dál jen rekreační chatou, muzeum ale vzniklo v mlýně v nedaleké Rudici. Expozice v několika patrech památky se kromě mlynářství věnuje i ochraně přírody Moravského krasu a objevům v blízkém jeskynním systému Rudické propadání. Průvodce, "zdobící" ruce i čela návštěvníků pamětním razítkem, se stal vyhledávaným maskotem pěších turistů i cyklistů. V sezoně je otevřeno denně, od září do dubna jen o sobotách a nedělích.
Hned vedle rudického mlýna v zahradě najdete spolu s občerstvením i malé turistické infocentrum, na opačné straně pak geologickou expozici. Výletníci milující dobrodružství mohou za poplatek absolvovat kurz speleologie a spustit se do Rudického propadání, které po několika podzemních kilometrech ústí až do světově proslulého archeologického naleziště jeskyně Býčí skála.
Pouze jeden měsíc v roce, o říjnových víkendech odpoledne, se otevírá veřejnosti zděný mlýn v Ruprechtově na Vyškovsku. Disponuje unikátním pohonem: klasické lopatky nahrazuje větrná Halladayova turbína o průměru deset metrů a hmotnosti dvě tuny, která se otáčí na střeše válcové stavby ve výšce šestnácti metrů. Po zbytek roku je uvnitř soukromý penzion. Ruprechtov není těžké najít i bez mapy - nedaleko se tyčí na desítky kilometrů dobře viditelný televizní vysílač Kojál, vysoký 340 metrů. A pokud nepřijedete v říjnu a nepodaří se vám nikoho přemluvit k prohlídce mlýna, nezoufejte. Blízký Senetářov nabízí v rázovité chalupě z nepálených cihel a s doškovou střechou pozoruhodné muzeum perleťářství, které bývá přístupné vždy o víkendech.
Na požádání vás vpustí do obnovených dřevěných větrných mlýnů ve Staré Vsi u Bílovce na Novojičínsku a v Partutovicích na Přerovsku. Raritou druhého jmenovaného objektu je malbou a řezbou zdobené čelo moučnice (zařízení na prosévání mouky).
Rodinné muzeum mlynářů Červeků vzniklo v beraním mlýně ve Skaličce nedaleko Hranic na Moravě. Zařízení je vysoké jedenáct metrů a lopatky mají rozpětí šestnáct metrů. Tento zřejmě vůbec největší tuzemský mlýn se pro návštěvy otevře během dne na požádání v sousedství.
Skanzen, restaurace, penzion
Z Kladníků na Přerovsku převezený dřevěný mlýn zdobí skanzen v Rožnově pod Radhoštěm. Nachází se v části zvané Valašská dědina (otevřeno od začátku května do konce září), kde stojí například i Pasekářská usedlost z Velkých Karlovic, Hoferská chalupa z Leskovce, Rumpálová studna z Pulčína či Fojtství z Lidečka.
Zatím poslední zpřístupněný mlýn můžete obdivovat ve Starém Poddvorově na Hodonínsku. Díky rozvojovým fondům Phare obec dřevěnou památku opravila a otevřela v roce 2003. Průvodce seženete o víkendech na telefonním čísle napsaném u cesty k mlýnu.
Zavítat můžete ještě do několika dalších mlýnů obilí, byť nejsou upraveny jako muzea, ale mají komerční využití. Na restauraci se jakž takž citlivou přestavbou změnil zděný mlýn v Lesné u Vranovské přehrady. Na soukromý penzion pak v sousedství populárního Českosaského Švýcarska upravili majitelé mlýn v Růžové na Děčínsku.
Pohled aspoň zvenku
Jsou v našich zemích rovněž mlýny nepřístupné, i tak ale určitě stojí za zhlédnutí aspoň zvenku. Úzký a vysoký v Třebíči nedaleko železniční trati se objevuje na všech betlémech v oblíbené expozici v tamním zámku. Třebíč ale nabízí kromě mlýna a muzea v zámku s vzácnou bazilikou i pohled z ptačí perspektivy městské věže a zejména vzácně dochované židovské ghetto v Zámostí se dvěma synagogami a nedalekým židovským hřbitovem.
Mimořádně zachované vnitřní zařízení včetně moučnice má mlýn v Přemyslovicích na Prostějovsku. Možná budete mít štěstí a majitel vás pustí dovnitř. A pokud ne, zajímavý je i exteriér cenné památky.
Za prohlídku rovněž stojí značně zchátralá ruina žulového větrného mlýna v Příčovech na Příbramsku - torzo je dominantou okolní volné krajiny a zaujme netypicky velkým průměrem čtrnáct metrů a desetimetrovou výškou zdí.
Pozornost vyvolává také postupná obnova obdobně velkého třípodlažního mlýna holandského typu v osadě Světlík u obce Horní Podluží na Děčínsku. A málokdo z návštěvníků barokního kostela svatého Jana Křtitele na Strážném vrchu u Rumburku tuší, že část stavby sloužila v letech 1787 až 1845 jako větrný mlýn.
Podobně nenápadné je zemědělské stavení nedaleko pole ve Tvarožné u Brna, kde se každoročně konají rekonstrukce Bitvy u Slavkova. Na historických snímcích má ale na střeše větrné kolo.
Smutný úděl opuštěných
Vedle Růžové, Světlíku a Rumburku vypátráte na Děčínsku několik dalších větrných mlýnů předělaných na rekreační objekty, leckdy s "nezbytnými" mlýnskými kameny coby stolky či ozdoby skalky. Ve svých katastrech je na návrších mají obce Arnoltice, Huntýřov a Janov. K rekreaci slouží i další dochované mlýny v Čechách - například v Bzové u Berouna, ve Vrátně na Mladoboleslavsku, v Horním Polubném na Jablonecku, v Doníně u Loun, a dokonce také v hlavním městě - v lokalitě Větrník na severozápad od Břevnovského kláštera.
Nejsmutnější je osud těch mlýnů, které neskončily ani jako muzea, ani jako rekreační objekty. Chátrají a je jen otázka času, kdy se definitivně sesunou k zemi. Například z mlýna ve švestkovém sadě v Kladnících na Přerovsku po "vykuchání" vnitřností pro repliku větrného mlýna v rožnovském skanzenu zůstal pouze obvodový plášť. Bez vnitřní opory se z něj stala nechtěná šikmá věž, a pokud nezasáhne místní radnice či nějaká parta nadšenců, gravitace dříve či později zvítězí.
Neradostný je i pohled na nejmenší zděný větrný mlýnek v Česku ve Spálově na Novojičínsku. Z jedné strany do něj totiž fouká obrovskou dírou, která se rok od roku zvětšuje. Kvůli nejasnostem ohledně přístupové cesty pro stavebníky se opravy zřejmě hned tak brzy nedočká. Zbytečně chátrá i zajímavá obdoba třebíčského mlýna na soukromé zahradě v nedalekém Budišově. Trávou obrostlá ruina zbyla i z mlýna ve Štrampouchu na Kutnohorsku. A tyto čtyři tristní příklady nejsou zdaleka jediné...
Chcete ho?
Naopak sympatie vyvolává snaživý přístup nadšenců z Borovnice u Trutnova, kde kdysi stával spolu se čtyřmi dalšími mlýny jeden z největších větřáků u nás a jediný dochovaný dřevěný na území Čech. Dnes o tom sice vypovídá jenom pár jeho posledních zbytků v místě a rozkládající se torzo v kouřimském skanzenu, do problému se však vložila sekce Větrné mlýny při Kruhu přátel Technického muzea v Brně. A tak budou-li mít Borovničtí i nadále dost entuziasmu, je reálné, že se na tamním návrší za čas opět roztočí větrné lopatky.
Pokud snad zatoužíte sami vlastnit nějaký větrný mlýn, nemusí by to být zcela vyloučené. Kupříkladu jistá realitní kancelář právě nabízí jeden dochovaný v Moravském krasu. Může být váš - tedy jestliže máte volných pět a půl milionu korun.
Téma připravil Pavel Gejdoš
