Vysílač na Ještědu - monumentální dílo architekta Karla Hubáčka získalo řadu ocenění.
Snímek: Czech Tourismus
S trochou fantazie lze ale takové putování Libercem a jeho okolím absolvovat i bez mimozemšťanů. Čas čekání na sníh a zahájení lyžařské sezóny na Bedřichově je pro návštěvu Liberecka příjemný, nebude vás totiž rozptylovat a popohánět pocit, že už byste měli stát s lyžemi ve frontě na lanovku nebo voskovat skluznici běžek.
Začněte tam, kde výprava z jiné galaxie - ve "vesmírné lodi" na Ještědu. Na vrcholku hory přistála stavba architekta Karla Hubáčka v září 1973. Od roku 1963 tu bylo uvolněné místo po předchozí rozhledně, kterou zničil požár. Původní žulová rozhledna s restaurací měřila 23 metrů. Její architektura byla tradiční, německy bytelná, stavitel Schäfer se nepouštěl do žádných experimentů.
Jak vylepšit přírodu
To Karel Hubáček se Zdeňkem Patrmanem na to šli jinak, zkusili dotvořit to, co siluetě Ještědu příroda nenadělila. Vrcholek kopce protáhli pomocí věže vysílače až do té nejužší aerodynamické špičky. K původní nadmořské výšce 1011 metrů tak přibylo dalších 93 metrů futuristického hyperboloidu.
Do Liberce vás sveze historická kabinková lanovka z roku 1933, zrenovovaná v roce 1975. Sestup o 400 výškových metrů bude působit jako předznamenání dalšího putování, seshora dolů, z budoucnosti do minulosti...
Futuristická stavba vysílače bude nadčasová ještě v dalším století a je téměř jisté, že ji na vrcholu Ještědu nezničí ani ten nejplnější vichr. I na takové namáhání totiž projektanti pamatovali. Aby vysílač odolával větrným poryvům, není jeho část přidělaná ke stavbě pevně, ale vysílač je kyvadlově uložený.
Cesta z budoucnosti do přítomnosti vás zavede do centra za radnici a divadlo k nové budově knihovny. Kontinuita přechodu od Ještědu zachována, spojnice architekt Karel Hubáček - sdružení SIAL Hubáčkem založené - jeho současný člen Radim Kousal.
Pohled do Jeruzaléma
V moderní stavbě s výraznými industriálními prvky spojil Kousal dvě na první pohled spolu nesouvisející věci. Navrhl prostory knihovny, do kterých zapracoval i židovskou synagogu, vůbec první nově postavenou synagogu u nás po druhé světové válce. Tu původní totiž nacisté v listopadu 1938 vypálili.
Do novostavby se Radimovi Kousalovi podařilo spojit několik tradičních motivů. Například půdorys synagogy má tvar poloviny Davidovy šesticípé hvězdy a vnější obložení budovy připomíná jeruzalémskou zeď nářků.
Knihovna je též známá pod názvem Stavba smíření. Záštitu nad jejím vybudováním převzali na konci devadesátých let prezidenti Václav Havel a Roman Herzog, aby ukázali novou cestu ke vzájemnému soužití Čechů a Němců.
Držet stopu SIAL se v Liberci vyplatí. Sdružení inženýrů a architektů založil v roce 1968, tedy v době, kdy se právě stavěl vysílač na Ještědu, Karel Hubáček. Přes různé transformační proměny, sahající od nuceného začlenění sdružení do Stavoprojektu v komunistické éře až po přerod ve společnost s ručením omezeným, si SIAL zachoval svou kontinuitu a připravil pro Liberec řadu zajímavých staveb. Například na konci 90. let byl v Liberci postaven Palác Syner, komplex kanceláří a obchodů, kde halu zdobí vodopád.
Přechod do komunistické éry
Sedmdesátá a osmdesátá léta byla éra komunistické průměrnosti. A v tomto čase nachystal Hubáček originální obchodní dům, který přežil do dneška. Tehdy Prior, dnes Tesco. Místo otevřených výkladních skříní neprůhledný plášť z keramických obkladů a železa. Uvnitř obchody pospojované pasážemi. I barevné provedení bylo nezvyklé. S oranžovými obklady vytvářelo protiklad zkorodované železo. Úmyslně, korozivní úprava měla dekorativní charakter a říkalo se jí Atmofix.
I přes snahu SIAL není radno se v totalitní éře dlouho zdržovat a je lepší v čase postoupit do meziválečného období. Nebylo by ostatně nic příjemného narazit v předvečer druhé světové války na Adolfa Hitlera, jak tu z balkónu radnice káže německým obyvatelům.
Secesní hotel Praha z roku 1905 naproti radnici
Snímek: Václav Trachta
Než přišla válka...
Příjemnější pohled je na Soukenném náměstí na nárožní dům známý jako palác Nisa. V roce 1929 ho navrhl architekt Fritz Lehman a spojil v něm tři funkce. V přízemí bývala kavárna, která postupně vystřídala názvy Winkler, Procházka a Nisa. Nad ní byly místnosti využívané pro kanceláře, hotel a později pro nájemní bydlení. Poslední patro patřilo ateliérům. Dům je ukázkou toho, jak stavba ze železobetonu a žulového obložení může vypadat lehce a elegantně. Devítipatrovou výšku a masívnost přízemní části odlehčuje terasa na vrcholu. Nyní čeká palác Nisa kompletní rekonstrukce. Snad při ní zmizí i plastová okna, které Fritz Lehman jistě na svém rýsovacím prkně nenakreslil. Na stejném náměstí stojí i první liberecký funkcionalistický dům, baťovský import ze Zlína. Prodejna vznikala na malém pozemku, a proto ji Baťův dvorní architekt Vladimír Karfík vyhnal do výšky, aby se do regálů vešly všechny boty. Dům poznáte snadno, jeho zaoblené průčelí je pro Baťovy prodejny typické.
Pražský Liberec, Liberecká Praha
O heslu SIAL již byla řeč, přesto před odchodem ze Soukenného náměstí do Pražské ulice je vhodné ho ještě jednou připomenout. Zde totiž narazíte na obchodní dům, spojku mezi Prahou a Libercem. Hned dva nejslavnější pražské obchdoní domy jsou totiž skrze své tvůrce propojeny právě s Libercem. Karel Hubáček je se sdružením SIAL podepsán nejen pod libereckým Tescem, ale rovněž pod plány pražského obchodního domu Máj, nyní shodou okolností rovněž Tesco.
A v liberecké Pražské ulici zase najdete předobraz Bílé Labutě. Jan Gillar si nejprve v menším měřítku vyzkoušel v Liberci v roce 1936 své nápady na obchodním domu Brouk a Babka (později Jiskra), aby je pak po třech letech zužitkoval právě v návrhu Bílé Labutě.
Život v zahradách
Dvacáté století odstartoval v Liberci v roce 1901 věhlasný vídeňský architekt a urbanista Camillo Sitte, který vypracoval velkorysý územní plán, díky kterému je Liberec dodnes považovaný za jedno z nejpříjemnějších měst k bydlení. Hned za historickou zástavbou začaly na volných pozemcích vznikat vilové čtvrti, přesněji zahradní město.
Právě zde najdete secesní architekturu z přelomu 19. a 20. století. Za vidění stojí Herzigova vila od Ernsta Schäfera, první secesní dům v Liberci. Ještě známější je vila Franze
Strosse, považovaná za jednu z nejpovedenějších funkcionalistických vil. Navrhl ji Thilo Schoder, jistě bedlivý pozorovatel zaoceánských lodí. Robustní zaoblené římsy nenechají nikoho na pochybách, že zahrada vily je vlastně moře, na němž pluje dům-parník. Když musel Stross odejít v roce 1978 do Argentiny, nechal si tam prý postavit kopii domu.
Statut zahradního města podtrhují i dvě opravdové zahrady, zoologická a botanická. Tu první proslavili chovaní bílí tygři, tu druhou například pěstované masožravé rostliny.
Zastávka u Muzea vás posune o další roky zpět. Friedrich Ohman prý úmyslně do plánu včlenil odkazy na nejrůznější stavební slohy, aby celkově historizující budova byla z vnějšku tak pestrá, jako sbírky uvnitř.
Radnice jak z cukrkandlu
Zatímco obchodní domy spojují Liberec s Prahou, radnice je pojítkem s Vídní. Architekt Franz von Neumann, který navrhl radnici ve Vídni, dostal stejné zadání od Liberce a podle objednávky vymyslel v roce 1893 sídlo v duchu německé neorenesance, svými věžičkami až dortově nazdobené.
Putování časem zakončíme u památky z devatenáctého století. V letech 1847 až 1862 byl podle plánů Bernarda Gruebera přestavěn do neogotické podoby zámek Sychrov, který pro sever Čech znamená to samé jako Hluboká pro Jižní Čechy nebo Lednice pro Jižní Moravu.
Václav Trachta
