N ejvyšším mrakodrapem světa je od roku 2010 Chalífova věž v Dubaji. Ale o toto prvenství za pět let, možná o něco později, přijde. Ázerbájdžán, třetí největší producent ropy na území bývalého Sovětského svazu, si předsevzal, že do roku 2019 postaví pětadvacet kilometrů jižně od své metropole Baku věž, jež se vyšplhá do 1050 metrů.
Nebude to ovšem ledajaký mrakodrap. Stane se součástí supermoderního města rozkládajícího se v Kaspickém moři na jednačtyřiceti umělých ostrůvcích. Přestěhuje se tam milion obyvatel a jeho chloubou budou nejen luxusní hotely, ale také závodní okruh formule 1. Výstavba "Dubaje na Kaspickém moři" přijde odhadem na 100 miliard dolarů. Byla již zahájena, ale zdá se, že pokračuje pomalejším tempem, než se plánovalo.
SYMBOL PROSPERITY I LÁKADLO PRO TURISTY
Celý megalomanský projekt má symbolizovat hospodářskou prosperitu Ázerbájdžánu a jeho rostoucí mezinárodní význam. Avšak podle studie britské banky Barclays Capital takové stavby v podstatě znamenají plýtvání se zdroji, které by se mohly využít mnohem rozumnějším způsobem. Což neplatí jenom o Ázerbájdžánu. Stát i soukromé firmy v minulých letech investovaly miliardy dolarů do dvoumilionové metropole Baku. Tamní honosné stavby nesou pečeť proslulých západních architektů. Majitelé starých domů získávají od státu dotace, aby je mohli opravit.
Baku se má stát silným magnetem pro zahraniční turisty. Loni jich do Ázerbájdžánu zavítaly skoro dva miliony, téměř o půl milionu více než v roce 2012. Devizové příjmy z příjezdové turistiky dosáhly 2,4 miliardy dolarů.
"Obecně platí, že infrastruktura a stavebnictví jsou v Ázerbájdžánu v plném rozkvětu. Toho využívají i české firmy, které tam stavějí silnice, železnice, dodávají speciální stavební techniku a mostní konstrukce, nákladní auta Tatra a další zboží," říká Marek Dlouhý, náměstek generálního ředitele Exportní garanční a pojišťovací společnosti (EGAP). Jak dodává, EGAP má nyní nejvyšší pojistnou angažovanost v Rusku za zhruba 72 miliard korun. Ázerbájdžán je se 35 miliardami korun hned druhý.
Zahraniční obchod Ázerbájdžánu, zejména pak vývoz, zaznamenal výraznou změnu ve své teritoriální skladbě. Jak plyne z údajů Státního výboru pro statistiku, v roce 2001 směřovalo téměř 80 procent exportu do Evropy a 17,6 procenta do Asie. Loni to bylo 54, respektive 40 procent.
EKONOMIKA STOJÍ A PADÁ S ROPOU
Světová banka v jedné ze svých posledních studií hodnotí Ázerbájdžán jako "strategicky důležitou zemi". Představuje klíčovou spojnici mezi Evropou a Východem a důležitý obchodní průsečík. Je členem Společenství nezávislých států (SNS). Do Světové obchodní organizace dosud nevstoupil. Evropská unie ho zařadila do programu "Východního partnerství".
Hrubý domácí produkt Ázerbájdžánu rostl v období 2005-2007 v průměru více než dvacetiprocentním tempem, nejrychleji na světě, vyplývá ze statistik Mezinárodního měnového fondu. Zasloužila se o to především rychle se zvyšující produkce ropy. Svého vrcholu zatím dosáhla v roce 2010, kdy podle statistik britského koncernu BP činila téměř 51 milionů tun (včetně plynového kondenzátu). Potom produkce dva roky stagnovala, což se hned projevilo na slabším tempu růstu HDP. Loni mírně stoupla na 46,2 milionu tun, což je asi dvojnásobek úrovně z roku 2005.
Vláda v Baku vyčleňuje značné zdroje nejen na řešení sociálních problémů, ale i rozvoj neropných odvětví, zejména dopravní infrastruktury, vodohospodářství, telekomunikací a vůbec celého sektoru služeb. K prioritám patří také výstavba a rekonstrukce silnic oblastního a místního významu. Světová banka na tyto účely vyčlení až 250 milionů dolarů.
DALŠÍ MILIARDY OD KONSORCIA AIOC
Ázerbájdžán v minulých letech výrazně posílil svoji pozici na evropském trhu s energetickými komoditami. Stalo se tak po vybudování ropovodu Baku-Tbilisi-Ceyhan (BTC) v roce 2006 a jihokavkazského plynovodu, uvedeného do provozu ve stejném roce.
Ázerbájdžán loni vyvezl skoro 25 milionů tun ropy v hodnotě 20,2 miliardy dolarů, což představovalo přes čtyři pětiny celkové hodnoty vývozu. Zásoby ropy (kolem jedné miliardy tun) zemi za současného objemu těžby vystačí asi na dvě desetiletí. "Motorem" hospodářského růstu by se měl místo ropy stát zemní plyn.
Země v této souvislosti přikládá velký význam plynovému nalezišti Shah Deniz, jehož rozvoj vláda svěřila mezinárodnímu konsorciu AIOC (Azerbaijan International Operating Company) v čele s britským koncernem BP. Toto konsorcium od roku 1995, kdy bylo založeno, do ázerbájdžánského těžebního sektoru investovalo přes 43 miliard dolarů.
Na uvedeném mořském nalezišti (asi 70 kilometrů jihovýchodně od Baku) se nyní těží kolem 10 miliard krychlových metrů plynu ročně. Další etapa výstavby, označovaná jako Shah Deniz 2, umožní zvednout těžbu a následný export až na 16 miliard krychlových metrů.
Konsorcium AIOC se loni v listopadu dohodlo, že do druhé etapy projektu investuje 28 miliard dolarů. Jeho členy kromě britského koncernu BP jsou ázerbájdžánská státní společnost SOCAR (State Oil Company of Azerbaijan), turecká TPAO, norský Statoil, ruský Lukoil a íránská společnost NIOC. Francouzský Total letos v květnu oznámil, že svůj podíl na tomto mamutím projektu prodává turecké státní společnosti TPAO za půldruhé miliardy dolarů.
Zahraniční investoři ve spolupráci se společností SOCAR ve svých střednědobých plánech počítají také s výstavbou dvou přepravních tras, jež vytvoří jižní zásobovací koridor pro Evropu. Půjde o dva plynovody označované jako TANAP (Trans-Anatolian Pipeline) a TAP (Trans-Adriatic Pipeline). To by významně přispělo ke snížení závislosti Evropské unie na ruském zemním plynu. Jižní koridor by tak mohl zabezpečit více než desetinu celkové spotřeby tohoto paliva v EU. S jeho uvedením do provozu se počítá v roce 2019, ale jisté to není.
Původně se předpokládalo, že jižní cestou se bude do EU přepravovat také íránský a turkmenský plyn. To by znamenalo propojit turkmenskou plynovodní soustavu s ázerbájdžánskou. Avšak dohody o výstavbě transkaspického potrubí dosaženo nebylo. Turkmenistán mezitím začal dodávat svůj plyn do Číny.
TONY BLAIR VE SLUŽBÁCH BP
Koncern BP, vedoucí člen konsorcia, koncem července oznámil, že do svých služeb jako poradce najal bývalého britského premiéra Tonyho Blaira. Ten se v poradním sboru připojí k takovým osobnostem, jako jsou bývalý spolkový ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher nebo Peter Sutherland, bývalý šéf představenstva Goldman Sachs.
Blair, který v nedávných letech radil také vládě Kazachstánu, by měl BP a celému mezinárodnímu konsorciu pomoci svými zkušenostmi a politickými kontakty při realizaci projektů nejen v oblasti Kaspického moře, ale také v Evropě. Výstavba plánovaných plynovodů se totiž týká sedmi zemí. A v každé z nich se mohou vyskytnout regulatorní, ekologické a další překážky.
FOND URČENÝ PRO PŘÍŠTÍ GENERACE
Ázerbájdžán stejně jako další země bohaté na ropu a zemní plyn zřídil v roce 1999 Státní ropný fond (SOFAZ). Této instituci plyne část příjmu z vývozu paliv. Koncem letošního prvního pololetí spravovala aktiva za 37,6 miliardy dolarů.
Ředitel fondu Šahmar Movsumov nedávno britskému listu Financial Times sdělil, že letos investuje 1,8 miliardy dolarů do čínského jüanu. Plní tak záměr ohlášený koncem minulého roku, podle kterého by na jiné měny, než jsou dolar, euro a britská libra, mělo připadat až 10 procent majetkového portfolia SOFAZ.
Fond nakupuje zlato, investuje do nemovitostí například v Londýně, Paříži, Moskvě či Soulu. V posledních letech začal více riskovat a vkládat peníze také do fondů soukromého kapitálu.
Vydatné příjmy z vývozu paliv Ázerbájdžánu umožňují vyhýbat se rozsáhlým výpůjčkám v zahraničí. Jeho vnější dluhová pozice je proto velmi solidní. Závazky vůči zahraničním věřitelům koncem loňského roku činily 9,8 miliardy dolarů, což odpovídá zhruba 14 procentům HDP.
Přitom zahraniční půjčky čerpá především ázerbájdžánský stát. Největšími věřiteli jsou mezinárodní finanční instituce a regionální banky. To je velký rozdíl ve srovnání s ostatními členy SNS (Ruskem, Kazachstánem, Ukrajinou), kde v zahraničí dluží hlavně soukromé firmy, poznamenává Evropská banka pro obnovu a rozvoj.
"VYVÁŽENÉ" VZTAHY S VELMOCEMI
Ázerbájdžán je politicky stabilní. Pevnou rukou v něm vládne prezident Ilham Alijev, syn Hejdara Alijeva, bývalého prvního tajemníka komunistické strany. Průzkumy veřejného mínění ukazují, že má širokou podporu. Vládě se daří snižovat chudobu, ovšem sociální rozdíly jsou, hlavně ve městech, stále značné.
Ázerbájdžán podle hodnocení Světové banky dbá na "vyvážené vztahy" s Evropskou unií, USA a Ruskem. Na této zásadě se nic nezmění. Vláda v Baku bude podle ruského listu Kommersant nadále "lavírovat" mezi Ruskem a Západem, přičemž se zjevně nepřikloní na žádnou stranu.
To se ukazuje i během současné krize kolem Ukrajiny, kdy Ázerbájdžán například neuznal ruskou anexi Krymského poloostrova. Ani na půdě Organizace spojených národů jeho diplomaté nehlasují tak, jak by si přálo Rusko. Moskva současně "tlačí" Baku k tomu, aby se Ázerbájdžán stal členem Euroasijské hospodářské unie, ve které by hospodářsky i politicky dominovalo Rusko.
PROBLÉM ZVANÝ NÁHORNÍ KARABACH
Kavkaz a Kaspická oblast jsou pro Moskvu velice důležité. Proto se její diplomacie angažuje i v urovnání vleklého sporu mezi Ázerbájdžánem a Arménií.
Jde v něm o Náhorní Karabach, arménskou enklávu na území Ázerbájdžánu. Ozbrojený konflikt tam propukl v únoru 1988, tedy ještě za dob Sovětského svazu. Arméni tvořící převážnou většinu obyvatel Náhorního Karabachu v září 1991 vyhlásili samostatnou republiku, která však nebyla mezinárodně uznána. Příměří podepsané v květnu 1994 je soustavně porušováno. Nevyhlášená "horská válka" mezi Ázerbájdžánem a Arménií už stála nejméně 30 tisíc lidských životů. Vyhnala z domovů na milion lidí, kteří se stali uprchlíky ve vlastní zemi. Nejvyšší představitelé znesvářených zemí se sice občas setkají na okraji mnohostranných summitů, ale jejich jednání jsou stále neplodná.
Prezident Ilham Alijev vládne v Ázerbájdžánu už od roku 2003. Na snímku je prezident při návštěvě Prahy.
foto: ČTK
Nejvyšší mrakodrap světa bude měřit 1050 metrů a stane se součástí moderního města rozkládajícího se na umělých ostrůvcích v Kaspickém moři.
vizualizace: estudioheliopausa.com
