"Když se kdokoliv vydá do přírody jen s nožem v kapse, tak by měl zapomenout na to, že si něco uloví. Ať je každý rád, že jsme také býložravci, protože kladení pastí a snaha něco ulovit se vyplatí jen u dlouhodobé snahy o přežití. Snadno ulovitelné zvěře není tolik, jak by se mohlo zdát, a jistější je spoléhat se na to, co roste ze země," upozorňuje Amar Ibrahim hned na začátek.

JAKÝ RECEPT NA ZAHNÁNÍ HLADU TEDY MÁTE PRO GREENHORNY?

Nejjednodušší jsou pampelišky, to může být základ jakéhokoliv přírodního salátu. A podobné to je s různými druhy trav. Bez obav lze jíst jitrocel i jetel.

A KDYŽ JE HLAD VĚTŠÍ?

Pak doporučuji orobinec, takové ty klasické hnědé doutníky. Celý orobinec se musí vytrhnout a odspodu, když se očistí kořeny, tak bílé části orobince chutnají jako chřest. Dobře poslouží i hodně rozšířené kopřivy.

JAK SE MAJÍ UPRAVIT?

Je potřeba je trochu povařit. To se dá udělat klasicky v kotlíku nebo ešusu, ale existuje i jednoduchý improvizovaný způsob. Obyčejná PET lahev se naplní vodou s natrhanými kopřivami a položí se na kraj ohniště. Důležité je, aby v lahvi nebyl vzduch, protože pak lahev od ohně nechytne. A v takové horké lázni se kopřivy připraví jako špenát. Podobně se dají zpracovat také listy šťovíku.

JE TO JÍDLO NA ZAHNÁNÍ HLADU, NEBO I NA POCHUTNÁNÍ SI?

Tak to je samozřejmě individuální, ale rád bych připomněl ještě jeden trik, který vychází z orientálních jídel. Pálivé silice z chilli papriček a dalšího koření nejenom že vylepšují chuť jídel, ale fungují také jako přírodní dezinfekce žaludku. Takže komu se vejde do batohu třeba malá lahvička tabasca, měl by si ji brát na výpravy s sebou. Dokáže přebít mdlou chuť i někdy nepříjemné aroma nezvyklých jídel. Nejhorší, co jsem kdy jedl, byla sušená mořská hvězdice. To bylo strašné. Chuť a vůně připomínaly něco mezi starými vnitřnostmi a výkaly, ale domorodci na tom přežívají, a když nic jiného zkrátka není, tak i tohle poslouží. Tehdy jsem tabasco u sebe neměl, a hodně jsem litoval.

CO BY MĚLO TVOŘIT ZÁKLAD PRO VÝPRAVU DO PŘÍRODY?

Nejdůležitější pro přežití je mít zásobu vody, protože bez ní vydrží člověk zhruba tři dny. Bez jídla se obejdeme mnohem déle, jelikož organismus si pomáhá odbouráváním tukových zásob, a takhle se dá vydržet až třicet dní. Pocit hladu je nejsilnější první tři dny. Pak se žaludek stáhne a hlad ustoupí do pozadí. Důležité jsou minerály a voda. Takže kromě základní zásoby pitné vody je dobré mít u sebe alespoň malé sáčky se solí a s cukrem. Může to vypadat úsměvně, ale sám znám případy z války v bývalé Jugoslávii, kdy ženy s dětmi, které se ukrývaly v horách, vydržely právě s cukrem, solí a vodou.

TAK VODA SE DÁ V HORÁCH NABRAT Z NĚJAKÉ ČISTÉ STUDÁNKY...

Tohle je strašně nebezpečný mýtus, že na horách je ve studánkách pitná voda. To, že je voda na pohled čistá, ještě vůbec neznamená, že je nezávadná. Sám znám případ, kdy se člověk napil z horské studánky, dostal úplavici a skončilo to záchrannou akcí s vrtulníkem. Vodu vždy převařit, vždy!

A CO KDYŽ SE - NAVZDORY VEŠKERÉ OPATRNOSTI - NĚKOMU UDĚLÁ Z PŘÍRODNÍHO JÍDLA ŠPATNĚ?

Potom pomohou zbytky popela a dřevěného uhlí z vyhaslého ohniště. Účinkuje to stejně jako v lékárně prodávané klasické živočišné uhlí.

BROUCI V ŽALUDKU

Hlad a vysílení jsou tak velké, že pampeliškové listy už nestačí, a na pořádný lov nemá člověk ani zbraň, ani zkušenosti. V takové chvíli se do zálesáckého jídelníčku zařazují brouci, hmyz a plži. Jsou výborným zdrojem bílkovin a mají ještě jednu velkou výhodu: neutečou. "Ideálně je tepelně zpracovat, abychom zlepšili jejich stravitelnost a brouka dezinikovali," doporučuje instruktor přežití v přírodě Michal Halík. Kdo nenajde odvahu doplnit si chybějící tuky pojídáním ploštic nebo potápníků, může zůstat u rostlinných zdrojů.

Už přibližně půl kilogramu ořechů pokryje celodenní energetický výdej dospělého člověka. "Takovéto stravování vždy vybočuje od běžných návyků. Příjem vlákniny bude třeba až dvacetinásobný oproti tomu, na co je člověk zvyklý. Bílkovin bude méně, než kolik jich je v každodenní stravě, takže je potřeba počítat s horší regenerací po fyzické zátěži. Také tuky budete v přírodě přijímat v jiné formě, což může vést až k žaludečním potížím a ke špatnému trávení," upozorňuje Halík.

Srovnání

Salám Vysočina (100 g): 437 kcal, Eidam cihla 45 % (150 g):
515 kcal, müsli tyčinka Corny big oříšková (50 g): 215 kcal

VÝŽIVNÁ HODNOTA HMYZU NA 100 G

Foto: René Volfík