Ekonom Monti vrací Itálii na politickou mapu Evropy

Vy snad ani nejste Ital, říkali mu prý jeho evropští kolegové, když ještě coby eurokomisař úřadoval v Bruselu. "Ale já jsem Ital, i když o mně Frankfurter Allgemeine napsaly, že v ekonomii myslím německy," řekl Mario Monti během dramatických listopadových dní loňského roku, když se začalo hovořit o tom, že by mohl vystřídat Silvia Berlusconiho v roli italského premiéra.

I Italové, kteří s jeho hospodářskou politikou nesouhlasí, jsou rádi, že na rozdíl od svého předchůdce neživí zakořeněné představy cizinců o typickém obyvateli Apeninského poloostrova.

"Už jsem toho měl opravdu dost, při každé cestě do ciziny jsem musel poslouchat řeči, že jsme národ děvkařů, nespolehlivých i když občas sympatických tlučhubů, kterým záleží na obalu, ale nikoliv na obsahu věci, žijících velkopansky z dluhů. A pak bylo těžké vysvětlovat, že jsme průmyslově významná země a že průměrný Ital žije velmi střízlivě", radoval se po jmenování Montiho Alessandro Benetton, člen vedení světoznámé oděvní firmy, které patří i většina italských dálnic.

Ani Berlusconiho mediální impérium, jež své antipatie k Montimu a jeho vládě neskrývá, zatím na "Super Maria", jak se mu přezdívá, nevyšťouralo žádný prohřešek.

Nekompromisní zachránce...

Montiho vláda pracuje teprve necelé tři měsíce, ale i kdyby za pár týdnů padla, do historických análů se určitě dostane. Pokusila se totiž o to, co žádný jiný kabinet za posledních 40 let - realizovat strukturální reformy, aby Itálie už nebyla "chudým klášterem s bohatými mnichy", jak ji kdysi charakterizoval křesťanský demokrat Giulio Andreotti.

Bez velkých protestů prosadila důchodovou reformu - do dvou let se důchodový věk zvedne na 67 let pro muže a na 65 let pro ženy. To nejtěžší ale přichází nyní: v parlamentu se projednává uvolnění trhu svobodných povolání - od taxikářů po lékárníky, advokáty, autodopravce či notáře.

Monti chce také prosadit soutěž v železniční a městské dopravě, čímž proti sobě popudil velkou část Berlusconiho voličů. A protože mu to bylo málo, pokouší se reformovat zkostnatělý pracovní trh, kde milionová armáda mladých lidí má k dispozici jen mizerně placené a krajně nevýhodné pracovní smlouvy. Chtěl by trochu snížit záruky těm, kteří již pořádnou práci mají, a dát větší šance mladým.

Tím proti sobě zase poštval odbory a podstatnou část levice, která je vůči němu stále kritičtější. A když ministryně práce Enza Fornerová prohlásila, že "vláda se pokusí reformu prosadit, i kdyby jednání se zástupci zaměstnanců nevedlo k výsledku", odbory pohrozily generální stávkou.

Ale protesty taxikářů, lékárníků či autodopravců vládu nevystrašily. Monti se nechal slyšet, že "protesty chápe, ale to nás nezastaví". Zastavit by ho sice mohli poslanci v parlamentu, jenže tím by se odpor vůči italským politikům jen posílil.

... i sebevědomý ironik

Tiskové konference Silvia Berlusconiho byly v poslední fázi jeho premiérství kolovrátkovým představením na téma Jak mi svět křivdí. Montiho setkání s novináři jsou naopak plná bonmotů, kterými se snaží odlehčit informace technického charakteru, protože novináři byli zvyklí na polemiku o justici, premiérově osobním životě a zlé levici, zatímco nyní mají číst 50stránkové dokumenty o finančním trhu.

Monti si na rozdíl od svého předchůdce konference se zahraničním tiskem užívá. Třeba na otázku německého listu Süddeutsche Zeitung "Jste prý ideální zeť?" odpověděl: "To bude tím, že málo mluvím, oblékám se banálně a nejsem hlučný." Nechybí mu sebeironie postavená na přiměřené dávce sebedůvěry.

"Argumentování je pedagogická práce, která se v Itálii poslední dobou příliš nepraktikovala," prohlásil ve sněmovně. Na kritiku opozice, která nesouhlasila s balíkem drastických úsporných opatření, odpověděl: "Že nebylo nutné vytvářet vládu univerzitních profesorů? Naprosto souhlasím. Ale proč jste tyto věci neudělali vy sami?"

Monti pochází ze severoitalského Varese, tak jako jeho největší nepřátelé - představitelé populistické Ligy Severu. Po jejich hlasitém protestu ve sněmovně reagoval: "Děkuji svým krajanům za projevenou přízeň".

Sarkasmus Nicolase Sarkozyho a mlčení Angely Merkelové, kterými reagovali na dotazy novinářů, zda důvěrují Berlusconiho slibům, Italy hluboce urazily. Představa, že spojenci považují premiéra zakladatelské země Evropské unie i Severoatlantické aliance za klauna, vedla po kratší polemice k stále silnějšímu tlaku na magnátovu rezignaci.

Návrat do světové politiky

Proto spokojeně sledují, jak Sarkozy i Merkelová jednají s Montim jako se sebou rovným, a kvitovali, že v londýnské City bylo na jeho přednášce vyprodáno.

Berlusconi musel čekat na pozvání do Washingtonu téměř rok, zatímco Montiho nastávající návštěvu v USA označil Barack Obama za příchod muže, "který ví, jak se má Evropa dostat z krize".

"V Evropě i v USA jsou rádi, že se Itálie vrací do pozic, které Berlusconi v unii ke škodě všech vyklidil," konstatoval na stránkách Economistu politolog Giovanni Sartori.

Poslední průzkum agentury IPSOS ukázal, že 65 procent Italů považuje jednotnou evropskou měnu za přínos. Proti euru se staví jen Liga Severu a krajní levice.

Situace na Apeninském poloostrově se během dvou měsíců neuvěřitelně změnila. Monti přinutil italské politiky k tomu, aby se místo vzájemných sporů soustředili na řešení problémů země. Na bruselské zasedání Evropské rady 30. ledna přijel Monti s rezolucí drtivé většiny parlamentu, vyjadřující podporu jeho hospodářské politice. Představa, že poslanci Berlusconiho strany podepíší společný dokument s levicovou opozicí, by ještě počátkem listopadu vypadala jako špatný vtip.

K překvapení celé Evropy však Mario Monti dokázal, že i Kapuleti a Montekové mohou ve společném zájmu alespoň na chvilku odložit zbraně.

Josef Kašpar
Od našeho spolupracovníka z Říma

Že nebylo nutné vytvářet vládu univerzitních profesorů? Naprosto souhlasím. Ale proč jste tyto věci neudělali vy sami?!
Mario Monti
italský premiér v reakci na kritiku poslanců, že jím prosazené reformy jsou příliš tvrdé

RESPEKT
I kritici hospodářské politiky Maria Montiho uznávají, že je na rozdíl od svého předchůdce Berlusconiho vnímán jako důvěryhodný politik doma i v zahraničí.
FOTO: REUTERS