Kordy květů hordy

Prý práskne přísný a štíhlý bič a ornamenty smete pryč? Že brzy? Kdo drzý tohle šíří a na můj dům míří? Nechť tedy svými kordy setne mých květů hordy. Pak riskuje však pomstu Kordy! Aloise, stavitele, vily čtyřpatrové majitele.

Tenhle veselý večírek nekončí, kdepak, nacházíme se v nejlepším, kdy sice už cítíme příchod rána a východ slunce a čerstvého dne, který zdobnost a ornamenty smete a vyčistí prostor pro funkcionalistickou strohost a jednoduchost, jenže nový svit ještě vidět není, to teprve bude, okamžik zůstává prozatím veselý a rozjařený, neboť nejsme na začátku večírku, kdy se hosté teprve seznamují a zkouší se, kdo co snese a co bude chutnat nejlépe, ale teď je secesní rej v plném proudu, aby také ne, když vznikl už před lety a teď, ve třetím roku dvacátého století, je v rozpuku a košatí.

Střídmost a askezi stranou, je čas opojného života, ve kterém ženy nestaví na odiv cudnost či prostotu, ale chlubí se krásou a půvabem, a zachytí-li malíři jejich svůdnost, rozjasní jim to tvář a ony pak jak roztančené víly se ozdobí květy, kterých je všude okolo plno, protože vše bují a roste do hojnosti, aby nového bylo víc a ještě víc a historismus se svou hřmotností a těžkopádností navěky skončil a odumřel s odcházejícím devatenáctým stoletím a nový věk mohl začít s art nouveau, uměním novým, a v duchu čerstvě milém vyjádřeném jugendstilem.

Ten je teď, vážení, v roce 1903 na vrcholu, v rozpuku, a tak jsem pro rodinu zakoupil proluku, no zkrátka parcelu nad Smíchovem, na místě novému zaslíbeném, to mi věřte, říkám to bez nadsázky, vždyť jako stavitel si sem chodím pro zakázky, a protože se mi daří, navrhnu si dům s usměvavou tváří, podle které si pražské rodiny na vycházce seřídí své hodiny. Ty na mém domě totiž budou sluneční a jen tak něco je nepředčí. Snad možná anděl s obřími křídly na druhé stěně domu, no, dejme tomu, původně jsem si v plánech skicoval do těchto míst nápis "Bože, žehnej tomu domu". Ještě jsem k tomu připsal "Stavěl Korda", ale pak usoudil jsem, že lepší bude, když dům obroste květů horda, sice malovaných, ale kolemjdoucími milovaných.

Na vysokou věž podívat se běž, má čtyři patra s dvojicí balkonů a kruhovými okny, která jak oči sledují, co ostatní v ulici Na Václavce budují. Naše vila se jmenuje Helenka a přiznávám, že je to velká porce divoké secese, ale on ji Smíchov unese!

JAK SE TAM DOSTAT

Z metra Anděl (trasa B) můžete jít pěšky nebo Na Knížecí nasednout na autobus číslo 137 a popojet dvě zastávky na stanici Václavka.

Foto: Hans Štembera, Helenka Se stavbou secesní vily začal architekt Alois Korda na Smíchově v roce 1903, Výzdoba Dům nechal architekt "obrůst" desítkami květů, Úsměv Dům se sluncem, podle něhož si lidé nařídí hodiny.