reklama
přihlášení odhlášení online inzerce mobilní verze | obsahový servis | online archivy | předplatné titulů economia       rss | mms | sms      
Nejste-li dosud registrován, pokračujte zde
Uživatelské jméno:
Heslo:
FILM TÝDNE Frank
FILM TÝDNE Mapy ke hvězdám
Pavel Kovář Vítězové a poražení
Pavel Trojan Bosna a Hercegovina
Tento týden V Česku Pro děti Ve světě Téma Výlet Na cestách Sport Zahrady Za jídlem Víno Restaurace TV tip
magazín Hospodářských novinVšechny rubriky
Přejít do diskuse
(0 příspěvků)
HN.IHNED.CZ  11. 8. 2010  00:00  (aktualizováno: 11. 8. 2010  09:49)

Toulky po hvězdách

Vzdálené světy a setkání třetího druhu za letní noci
V pozdním létě jsou ideální podmínky pro sledování noční oblohy: ještě je teplo, ale už se stmívá o něco dřív. K pozorování přitom často nepotřebujete žádný dalekohled nebo stačí jen malý triedr. Prohlížet si můžete třeba krátery, pohoří a okraje "moří" na Měsíci nebo se v první půli srpna podívat na jeden ze dvou nejvýznamnějších meteorických rojů v roce.
Tagy

 

Hvězdné nebe nad hlavou a mravní zákon ve mně," odpověděl prý filosof Immanuel Kant na otázku, co považuje za největší divy našeho světa. O mravním zákonu daném lidem od přírody mnozí pochybují, existenci hvězdného nebe ale popřít v žádném případě nejde. Se svou majestátní krásou probouzející v člověku pocity tajemna, věčnosti a nekonečna nepřestává být výzvou. Teplé letní noci přitom jsou k pozorování noční oblohy a ponoření se do jejího kouzla obzvlášť vhodné.

Výhodou letních nocí pro toulky noční oblohou je teplo; má to ale i své záporné stránky: čas pro pozorování je poměrně krátký. Na rozdíl od obyčejných smrtelníků přitom astronomové neuznávají obyčejný soumrak (kterému říkají soumrak občanský), ale takzvaný soumrak astronomický, který nastává podstatně později. Až po jeho skončení je Slunce tak hluboko pod obzorem, že neruší při pozorování hvězd a nastává takzvaná astronomická noc. Teprve tehdy je při čistém ovzduší možné vidět na obloze i málo jasné objekty. Kromě Slunce ale může pozorování hvězd narušovat Měsíc. Je-li v úplňku, prakticky už nic jiného na obloze neuvidíte.

Astronomická noc

V našich zeměpisných šířkách v období od 1. června do přibližně 11. července astronomická noc vůbec nenastává. Pro letošek však už máme toto "malé české polární léto" za sebou. Na počátku srpna trvá astronomická noc přibližně od půl dvanácté do tří, na jeho konci od tři čtvrtě na deset téměř do půl páté. V polovině září už můžete vyrazit za hvězdami okolo deváté hodiny. Tyto údaje platí přibližně pro území naší republiky - na sever a na jich od nás je to jinak. Celou řadu nebeských objektů (Měsíc, Venuše, Jupiter, nejjasnější hvězdy) ovšem lze pozorovat už po občanském soumraku, který nastává přibližně o dvě hodiny dřív.

Samozřejmým předpokladem pozorování je čistý vzduch, stejně jako smog ale vadí i takzvaný smog světelný. Jde o přezáření atmosféry způsobené osvětlením měst, reklamními nosiči, dopravou a dalšími zdroji. Díky tomu uvidíte jen ty nejjasnější objekty. Proto je dobré se za krásami oblohy vydávat co nejdál od civilizace, nejlépe do hor. Při cestách do zahraničí můžete zažít nezapomenutelné hvězdné scenérie především na ostrovech daleko v moři (například na Kanárských ostrovech, kde je i proslulá observatoř Izaňa), na pouštích, v polárních krajích nebo na palubách malých lodí.

Co uvidíte bez dalekohledu

Od soumraku do úsvitu

Na pozorování hvězd není potřeba vůbec nic, tím méně pak hvězdářský dalekohled nebo dokonce observatoř. Stačí se uprostřed bezměsíčné noci s jasným ovzduším na osamělém místě zaklonit - a hledíte na oceán plný cizích světů proťatý duchovitě bledým pásem Mléčné dráhy, do propasti hluboké miliony světelných let, která vede až k samým počátkům Stvoření. Za jiných nocí zase můžete sledovat takzvaná moře na povrchu Měsíce a s neuhasínajícím údivem si uvědomovat, že kdysi tam kráčeli živí lidé.

Za soumraku nebo při úsvitu je možné pozorovat také druhý nejjasnější objekt na noční obloze - Venuši. Z dalších planet bývá po celou noc v určitých obdobích viditelný narudlý Mars. To ovšem neplatí letos v srpnu, kdy je Mars viditelný pouze zvečera stejně jako Saturn a už zmiňovaná Venuše. Jen o málo jasnější Jupiter vychází v srpnu za soumraku. Všude tam pracují kosmické sondy, takže po návratu domů je možné se na tyto světy podívat prostřednictvím webů americké kosmické agentury NASA (www.nasa.gov) nebo evropské ESA (www.esa.eu) i zblízka.

Kde najít mapu hvězdné oblohy

Jestli vás časem omrzí dívat se na planety, hvězdy nebo souhvězdí, o nichž ani nevíte, jak se jmenují, nebo se budete chtít vydat do noci za sledováním určitého objektu, budete potřebovat mapu hvězdné oblohy. Astronomové pro tyto účely používají tzv. astronomické ročenky, které jsou však pro laika obtížně srozumitelné. Naštěstí existují programy, tzv. počítačová planetária, která vše názorně a srozumitelně předvedou. Pro vybraný čas a místo pozorování zobrazí mapu hvězdné oblohy i se všemi zajímavými objekty. Zároveň umožní předem zjistit, kdy vychází Měsíc a v jaké je fázi, aby pozorování při úplňku nerušil. Některé z nich jsou i ke stažení zdarma. Například na http://albiero.astronomy.cz/download je free program Albiero a takto vygenerovaná mapa je k nahlédnutí také na stránkách Hvězdárny a planetária Mikuláše Koperníka v Brně pod záložkou obloha (www.hvezdarna.cz).

Nevýhodou počítačových planetárií ovšem je, že byste s sebou do přírody museli vláčet notebook, což koneckonců také jde.

Úplně nejjednodušší pomůckou pro orientaci na obloze jsou ale otáčivé hvězdné mapy, na nichž lze nastavit čas pozorování. Ukážou postavení souhvězdí vůči světovým stranám a obzoru, pochopitelně ale nemohou zobrazit polohu Měsíce a planet.

Pokud vás pozorování oblohy zaujme, bude se vám časem hodit i podrobnější hvězdná mapa, která ukazuje nejen souhvězdí, ale také polohy některých zajímavých objektů viditelných v malých dalekohledech (mlhovin, hvězdokup a galaxií). K těm se ještě vrátíme.

Podívej, padá hvězda

Jedním z nejkrásnějších jevů vhodných pro pozorování neozbrojeným okem jsou meteorické roje - ono "padání hvězd". Právě v srpnu je k vidění jeden ze dvou nejvýznamnějších meteorických rojů známý pod označením Perseidy (tím druhým jsou podzimní Leonidy). Svůj název Perseidy dostaly podle souhvězdí, z něhož zářící stopy zdánlivě vycházejí, tedy Persea. Pocházejí z komety Swift-Tuttle a letos přijdou z 13. na 14. srpna. Existují i další meteorické roje (například Drakonidy), ty ale obvykle nejsou tak nápadné. A při troše štěstí můžete krátce spatřit i osamělou "padající hvězdu" (odborně řečeno sporadický meteor) kteroukoliv noc.

Ve skutečnosti o hvězdy nejde. Meteorický roj vzniká tak, že Země na své dráze kříží dráhu několika současných nebo již rozpadlých komet. Na ní stále zůstává velké množství nepatrných částeček z mateřského tělesa. Protože ty v takovém případě pronikají do zemské atmosféry vysokou rychlostí (až 70 km/s), rozžhaví se a jasně zazáří, přestože jejich velikost se pohybuje od zlomků milimetrů po několik málo centimetrů. Na povrch se však nedostane téměř žádný.

Meteorické roje se vyznačují zajímavou vlastností: v každém z nich "padající hvězdy" zdánlivě vylétají z jednoho bodu na obloze. Tomuto bodu se říká radiant a dává roji jméno, protože názvy jsou odvozeny od latinského názvu souhvězdí, v němž se radiant nachází.

Vydatnost meteorických rojů značně kolísá. V historických záznamech jsou popisy až stovek tisíc světelných záblesků za hodinu, většinou však jde jen o několik málo za minutu - pak se jevu říká meteorický déšť. Jiným důvodem zklamání je, že tato oblaka se časem rozptylují a vyčerpávají. Důležitou roli hraje také počasí, to jestli svítí Měsíc, v jaké je fázi, a denní doba, v níž úkaz vrcholí v místě pozorování.

Vojsko pochodující oblohou

Polární záře je v našich zeměpisných šířkách vzácná, ale o to působivější. Například roku 1118 ji středověký kronikář popsal jako velké ohnivé vojsko pochodující oblohou. Zatím naposledy se na zdejší obloze objevila roku 2003, kdy jsem si poznamenal: "Modravé světlo nad severním obzorem bylo lemované purpurovou září, z níž se čas od času formovaly výrazné a velké pruhy, skoro kolmo v obzoru. Občas se v purpurových pruzích objevovala i zelená místa, ale jen vzácně..."

Zajímavé astronomické jevy se někdy objevují i za soumraku při západu slunce nebo krátce po něm. K nejpůsobivějším patří tzv. krepuskulární paprsky - temné čáry protínající červánky nad západním obzorem. Vznikají stíny oblaků vrhaných sluncem, které už je pod obzorem.

Zkouška zraku Plejádami

Některé objekty noční oblohy mohou posloužit i jako indikátor stavu vašeho zraku. Už dávné kultury a přírodní národy tímto způsobem využívaly souhvězdí Plejády, známé také pod jménem Kuřátka nebo Sedm sester. Lidé s průměrným zrakem tu vidí 6 až 7 hvězd, ti s lepšíma očima až 9. Někteří jedinci tu ale za dobrých světelných podmínek vidí i 12 a více hvězd - a vůbec si nevymýšlejí. Je to dané tím, že Plejády nejsou obyčejným souhvězdím, tedy obrazcem, který se na obloze vytvořil náhodně, přestože jednotlivé hvězdy spolu nemají nic společného a dělí je obrovské vzdálenosti. Kuřátka skutečně patří do jednoho hejna, protože tvoří takzvanou hvězdokupu, skupinu vzájemně blízkých hvězd, která má přibližně 1400 členů. Naše oko z nich však vidí jen ty největší a nejjasnější.

Plejády nacházející se na obloze v souhvězdí Býka ve skutečnosti leží 400 světelných let od Země. Vždy hrály významnou roli v mytologii starých kultur, například některé staré americké civilizace podle jejich polohy na obloze vytvořily svůj kalendář.

Hvězdy v Plejádách jsou mnohem mladší než naše Slunce. Zatímco sluneční soustava je stará asi 4,5 miliardy let, hvězdokupa nyní prožívá jakousi kosmickou pubertu - astronomové odhadují její stáří na pouhých 100 až 400 milionů let.

Záblesky Iridium

Někdy se také může stát, že uvidíte, jak se na obloze objeví pohybující se hvězda, její jas rychle sílí, ale vzápětí stejně rychle také pohasne. Je to jev označovaný jako záblesky Iridium (Iridium flares), způsobený stejnojmenným satelitním telekomunikačním systémem, s jehož budováním se započalo v 90. letech. Nebyl ale komerčně úspěšný, a proto ho investoři brzy opustili. Družice ve vesmíru na nízké oběžné dráze nicméně zůstaly a dnes se používají jen ke speciálním účelům (zejména vojenským). Každá z nich nese tři velké deskové antény a zvolna se otáčí. Odraz slunce na ploše antény přitom vytváří jasné záblesky pozorovatelné z povrchu Země. Jde o velmi efektní podívanou, takže někteří astronomičtí nadšenci vypracovali i metody výpočtu místa a času možných pozorování. Předpověď záblesků najdete například na www.heavens-above.com.

Obydlený ostrov

Na noční obloze lze bez dalekohledu pozorovat také lidské výtvory: velké satelity letící na nízké oběžné dráze. K vidění jsou především krátce po soumraku nebo před úsvitem, kdy na jejich lesklý povrch ještě svítí slunce, zatímco my už je vidíme na pozadí noční oblohy. Největší zážitky nám asi připraví Mezinárodní kosmická stanice ISS, která se po připojení solárních panelů roku 2000 stala třetím nejjasnějším objektem noční oblohy po Měsíci a Venuši. Léta od západu k východu, její přelety pro naše území zveřejňují například Instantní astronomické noviny (www.ian.cz) nebo kosmo (kosmo.cz). Kdy budou přelety ISS k vidění, můžete zjistit také prostřednictvím dotazu s automatickou odpovědí na preletyiss@seznam.cz. Zážitek z pozorování jistě umocní myšlenka, že na zářivé hvězdě rychle se pohybující oblohou žijí a pracují lidé.

Co uvidíte pomocí dalekohledu

Stačí i malý triedr

Plejády jsou také názornou ukázkou, jak málo toho neozbrojený zrak ve vesmíru vidí. Stačí jediný pohled i malým turistickým dalekohledem a najednou místo sedmi nebo devíti hvězd vidíme jasně svítící shluk velkého množství cizích světů. Pokud se vydáte na toulky po noční obloze vyzbrojeni nějakým vhodným optickým zařízením, otevře se před námi velké množství úplně nových pohledů na vesmír.

Přitom to vůbec nemusí být nějaký drahý velký teleskop, jakým disponují hvězdárny. Pro začátek stačí běžný dalekohled užívaný i při výletech do přírody. Dobré jsou především triedry, které mají při malých rozměrech velké zvětšení. Přinejmenším stejně významné jako zvětšení je ale takzvaná světelnost dalekohledu. Laicky řečeno: lepší je ten dalekohled, který má větší průměr vstupních (předních) čoček. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že i levné čínské triedry jsou pro tyto účely kupodivu docela dobré.

Při pohledu dalekohledem na astronomické objekty je velmi důležité, aby se obraz netřásl, protože teprve na klidném zorném poli jsme schopni rozeznat detaily. V nejjednodušším případě si přístroj alespoň opřeme o strom, sloupek plotu nebo zídku. Lepší je ovšem fotografický stativ nebo jiný vhodný podstavec umožňující nejen dalekohledem otáčet všemi směry, ale především pozorovat, aniž bychom se přístroje dotýkali.

Výlet na Měsíc

Nejvděčnějším objektem pro pozorování malým dalekohledem je Měsíc. Na rozdíl od běžné laické představy nikoliv v čase úplňku, ale prakticky kdykoliv jindy. Nejzajímavější oblastí je tzv. terminátor, tedy rozhraní mezi osvětlenou a neosvětlenou částí povrchu. Ta je totiž Sluncem ozařována zešikma, takže i malé vyvýšeniny vrhají výrazné stíny. Můžeme tu tedy plasticky pozorovat krátery, pohoří, okraje takzvaných moří a další zajímavé útvary. A jak se terminátor den po dni pohybuje po měsíčním povrchu, uvidíme každý den "plastickou mapu" jiné oblasti.

Když máte dalekohled s větším zvětšením upevněný na stativu, můžete si dopřát i něco jako let kosmickou lodí nad povrchem Měsíce. Díky otáčení Země se totiž obraz pomalu posouvá a v zorném poli dalekohledu defiluje měsíční krajina. Do záběrů pořízených z velitelským modulů lunárních lodí programu Apollo to nemá moc daleko...

Toto období je vhodné zejména pro pozorování útvarů na povrchu Měsíce. Na rozhraní mezi světlem a stínem, na takzvaném terminátoru, útvary vrhají zřetelné stíny, takže vyniká plastičnost měsíčního povrchu.

Kdybyste měli hodně velké štěstí, mohli byste pozorovat i jev označovaný jako LTE (Lunar Transient Events). Jde o náhlá zjasnění nebo změny barev určitých částí měsíčního povrchu. S malými dalekohledy je šance vidět LTE především jako světelný bod na temné části měsíčního povrchu. Tyto jevy vyskytující se nejčastěji v okolí kráteru Aristarchos nebo na okraji měsíčních moří zatím nebyly objasněny.

Pokud vás pozorování Měsíce zaujme, vyplatí se mít mapu jeho povrchu. Dají se koupit na hvězdárnách nebo v planetáriích, některé jsou ostatně i hezkou dekorací na zdi. V antikvariátech nebo na internetových aukcích se občas dá sehnat skvělý Atlas Měsíce od A. Rükla. Na webu najdete mapu Měsíce například na www.lunarrepublic.com/atlas, kde se při pohybu kursorem po mapě objevují názvy kráterů. Google má aplikaci Google Moon, která umožňuje studovat Měsíc skoro stejně detailně, jako internetové silniční mapy cesty po Zemi.

Mezi planetami a hvězdami

Malý triedr ale umožní vidět i další zajímavé věci. Ukáže vám například, že Venuše mění fáze stejně jako Měsíc, nebo v něm uvidíte čtyři největší měsíce Jupitera - Io, Europu, Ganyméd a Kalisto. Když bude obloha jasná a klidná a vaše ruka se nebude třást, spatříte také tmavé pásy v atmosféře této největší planety naší sluneční soustavy.

Přinejmenším stejně zajímavé jsou pohledy na hvězdy. I malým dalekohledem jich uvidíte mnohem víc než neozbrojeným okem. Úchvatný je zejména pás Mléčné dráhy, který vypadá jako skutečná hvězdná polévka. Totéž platí i o hvězdokupách, například už zmíněných Plejádách. Díky dalekohledu také s údivem zjistíte, že mnoho hvězd je vlastně dvojitých - jedna obíhá kolem druhé. Nejznámější z nich je hvězda Mizar v souhvězdí Velkého vozu, kterou lze vidět jako dvojitou i prostým okem (používá se k podobné zkoušce zraku jako Plejády). Ve skutečnosti ale je Mizar jen zdánlivou dvojhvězdou, protože obě hvězdy jsou navzájem vzdálené celé světelné roky. Pohled dalekohledem ale ukáže, že obě z těchto hvězd jsou také skutečnými dvojhvězdami.

Vděčným objektem pro pozorování malým dalekohledem je galaxie v souhvězdí Andromeda. Jde o galaxii podobnou naší Mléčné dráze, jen asi dvakrát až třikrát větší, která se nachází ve vzdálenosti 2,5 milionu světelných let. Za příznivých podmínek je vidět jako světlý obláček i prostým okem. Podobně vděčným objektem pro amatérské pozorování je Velká mlhovina v Orionu. Při hledání mlhovin, galaxií a hvězdokup se neobejdete bez podrobné hvězdné mapy nebo atlasu - opět nejlépe k sehnání ve hvězdárně nebo planetáriu.

Pokud vás vesmír zaujme, je správný čas vydat se na nejbližší hvězdárnu, všechny mají své weby, kde lze získat přehled o hodinách pro veřejnost i dalších aktivitách. Dnes už také není problém si koupit skutečný astronomický dalekohled pro amatérské milovníky oblohy. To už je ale téma na další samostatné vyprávění.

Vyfotografujte si oblohu

Ovšem i bez dalekohledu a observatoře můžete pořídit pěkné snímky noční oblohy. Nejjednodušší cestou k takovému obrázku je vzít fotoaparát, připevnit na stativ, namířit na oblohu a otevřít závěrku třeba na minutu. Pokud máte nastavenou velkou citlivost, výsledný snímek vás možná překvapí: nejen že na něm uvidíte hvězdy, které jste pouhým okem nespatřili, ale zjistíte také, že jsou barevné. Lidské oko (na rozdíl od čipu fotoaparátu) totiž není dost citlivé na to, aby barvy slabého světla hvězd rozeznalo.

K takovému fotografování oblohy je dobré mít širokoúhlý objektiv a možnost nastavit dlouhé expozice. Proto se tedy k našemu účelu (a k noční fotografii vůbec) víc hodí zrcadlovky než kompakty. Když navíc máte u vašeho přístroje možnost otevřít závěrku na celé hodiny (pro tento účel se jako příslušenství zrcadlovek prodává tzv. dálkové ovládání), můžete již popsaným způsobem zobrazit i zdánlivé otáčení noční oblohy. Při tak dlouhých expozicích se totiž na snímku místo jednotlivých hvězd objeví stopy jako části kružnic uspořádané kolem středu, jímž je hvězda Polárka.

Vybrané astronomické úkazy od 13. srpna 2010

13. srpna po půlnoci maximum meteorického roje Perseidy
Podmínky pozorování jsou v roce 2010 příznivé, protože nebude rušit Měsíc (je krátce po novu).
13. srpna Mars v konjunkci* s Měsícem (Mars 7° severně)
16. srpna Měsíc v první čtvrti
20. srpna Venuše v největší východní elongaci**
20. srpna Merkur v zastávce (začíná se pohybovat zpětně)
20. srpna Neptun v opozici*** se Sluncem
24. srpna Měsíc v úplňku
24. srpna Merkur v největší východní elongaci (27° 22' od Slunce)
27. srpna Měsíc v první čtvrti

Vysvětlivky: * Vzájemné přiblížení dvou těles na obloze, tělesa na nebeské sféře leží na severojižní spojnici.
** Označuje úhel mezi Sluncem a planetou, jak je viděn ze Země. Pokud planeta vychází a zapadá později než Slunce, jde o východní elongaci, vychází-li a zapadá dříve než Slunce, mluvíme o západní elongaci.
*** Situace, kdy jsou dvě tělesa na protilehlých místech oblohy. V opozici se Sluncem je Měsíc v úplňku. V době opozice se Sluncem jsou planety vidět většinu noci nebo celou noc.
Zdroj: hvězdárna Ďáblice,
www.planetarium.cz/DABLICEOBS/index.htm

Viditelnost planet v srpnu

Merkur Nepozorovatelný.

Venuše Pozorovatelná nízko na večerní obloze.

Co vidět a vědět

Letní obloha Viditelnost souhvězdí v různých ročních obdobích ovlivňuje především oběžný pohyb Země okolo Slunce, a pak také otáčení Země kolem osy. Z území České republiky se tak dá postupně pozorovat celá severní obloha a část jižní hvězdné oblohy až do deklinace -40° (deklinace je úhel od rovníku - na sever od něj je tato hodnota kladná, na jih záporná).

Letní trojúhelník Tvoří ho tři jasné hvězdy: Vega v souhvězdí Lyry, Altair v Orlu a Deneb v Labuti. Ačkoliv lidskému oku připadá, že nejvíce září Vega, není to hvězda ze všech tří bodů trojúhelníku nejjasnější; ve vztahu ke Slunci je jasnější pouze 48krát.
To Deneb, i když se zdá, že září nejméně, je oproti Slunci jasnější 80 000krát.
Jenže je ze všech tří hvězd nejdál - přibližně 1467 světelných let. V porovnání s Denebem je Vega co by kamenem dohodil, pouhých 25 světelných let, proto se nám také zdá, že Vega září víc.

Jasnost hvězdy Jejím měřítkem je zdánlivá hvězdná velikost (magnituda). Hvězdy, které lze ještě spatřit pouhým okem, mají magnitudu okolo 6 mag. Čím je hodnota menší, tím jsou hvězdy jasnější, například už zmiňovaná Vega má hodnotu 0,0 mag, Deneb 1,25 mag. Nejjasnější hvězdy mají magnitudy záporné, například Sírius
má -1,4 mag.

Souhvězdí Střelce Právě během léta se dá toto souhvězdí nad jižním obzorem dobře pozorovat. Střelcem prochází nejjasnější a také nejkrásnější část Mléčné dráhy. V této oblasti se totiž nachází středové zhuštění hvězd v blízkosti středu Galaxie. Souhvězdí Střelce je velmi bohaté na objekty vzdáleného vesmíru, především difúzní mlhoviny a kulové hvězdokupy. Jednou z nejjasnějších mlhovin, kterou lze v Česku pozorovat, je difúzní mlhovina Laguna (Messier 8) s jasností 6,0 mag - tedy na hranici viditelnosti pouhým okem. Vhodným cílem pro malé dalekohledy je difúzní mlhovina Omega (Messier 17), má jasnost 7,0 mag.

Mapa noční oblohy v srpnu 2010

Pozorování s výkladem

Štefánikova hvězdárna v Praze
Petřín 205, 118 46 Praha 1
Tel.: 275 320 540
www.observatory.cz

Pozorování oblohy velkými dalekohledy probíhají kontinuálně po celou otevírací dobu. Ve dne se zaměřují na Slunce, po setmění na Měsíc, planety a hvězdnou oblohu. Pozorování je možné pouze za jasného počasí.

Hvězdárna ve Valašském Meziříčí
Vsetínská 78, 757 01 Valašské Meziříčí
Tel.: 571 611 928, 571 611 528
www.astrovm.cz

Astronomická pozorování pro veřejnost se konají každý pracovní den, v srpnu vždy od 21 hod. do 22. 30. Dne 21. srpna proběhne také Astronomické odpoledne v areálu hvězdárny v Holešově, jehož součástí bude pozorování Slunce a večerní pozorování oblohy pomocí přenosných dalekohledů.

Hvězdárna ve Vlašimi
Blanická 1095, 258 01 Vlašim
www.vas.cz

Pravidelná pozorování pro veřejnost se konají každý pátek od začátku dubna do konce září. V květnu až srpnu je začátek pozorování ve 21 hodin. Mimo tuto pravidelnou otví­ra­cí dobu je možné domluvit si návštěvu hvězdárny ­telefonicky: 721 315 314, 602 700 109.

Hvězdárna v Úpici
U Lipek 160, 542 32 Úpice
Tel.: 499 882 289
www.obsupice.cz/new/index.php

Noční pozorování oblohy doplněná kromě výkladu také filmem a promítáním diapozitivů probíhají zpravidla každou středu a pátek po setmění, v srpnu od 22 do 24 hodin. Pozorování Slunce se konají každý víkend, v sobotu od 10 do 12 hod., v neděli od 13 do 15 h.

Planetárium a hvězdárna Plzeň
U Dráhy 11, 318 00 Plzeň
Tel.: 377388400
http://hvezdarna.plzen.eu

Veřejná astronomická pozorování probíhají v okrajových oblastech Plzně. V srpnu vždy od 20 hod. do 21.30 v termínech: 16. 8. (Košutka), 17. 8. (Slovany),18. 8. (Lochotín).

Užitečné internetové stránky
http://albiero.astronomy.cz/download, www.hvezdarna.cz (záložka Obloha) zobrazení mapy oblohy podle místa a času
www.heavens-above.com předpověď záblesků Iridium a přeletů kosmické stanice ISS
www.planetarium.cz/DABLICEOBS/index.htm (záložka Vesmírný kalendář) co můžete pozorovat v jednotlivých měsících na obloze www.ian.cz, www.kosmo.cz předpověď přeletů ISS
www.tady.cz/astroklub/prelety.htm zobrazení trajektorie kosmické stanice ISS
www.nasa.gov, www.esa.eu záběry pořízené sondami na planetách sluneční soustavy
http://planetscapes.com/solar/eng/homepage.htm, http://planety.astro.cz stránky v angličtině, resp. v češtině o sluneční soustavě
www.lunarrepublic.com/atlas, Google Moon - mapa Měsíce

Plejády slouží jako zkouška zraku. Kolik hvězd vidíte?

Třetím nejjasnějším objektem oblohy je kosmická stanice ISS.

Dalekohledem uvidíte, že hvězdy obíhají jedna okolo druhé.

Foto Profimedia, Shutterstock, Planetarium Praha: Padá hvězda V srpnu je k vidění významný meteorický roj Perseid. Mléčná dráha Má tvar disku, na nějž se díváme zevnitř. Měsíc Měsíční krátery je nejlepší pozorovat mimo úplněk. Kde koukat Od velkých měst 30 km dál, od menších aspoň 10 km.

(přečteno 4823x)
DISKUSE
Zpět na článek Přidat názor příspěvků v diskusi: 0
Článek neobsahuje komentáře.
Autor:
E-mail:       Zveřejnit:    Zasílat reakce:
Město:
Titulek:
Text:
zbývá 1800 znaků
Vložit příspěvek
Autorská práva vykonává vydavatel. Jakékoli užití částí nebo celku, zejména rozmnožování a šíření jakýmkoli způsobem (mechanickým nebo elektronickým) i v jiném než českém jazyce bez písemného svolení vydavatele je zakázáno.
reklama
reklama
reklama
reklama
reklama
reklama
reklama