Středomoří u tunelu

Jsou podniky, které prostě minete. Nemají zajímavé jméno, zvenku nevypadají jako bůhvíco. Čistokrevnou ukázkou tohohle restauračního druhu je Caffé Bar Letná. Poslední dva roky tu měli spíš poloprázdno, hosty sem táhl klid, obstojné kafe a hlavně srdečná obsluha.

Od začátku června k sympatickému mladému Chorvatovi za barem přibyl ještě jeden jeho krajan, další ovládl nově otevřenou kuchyni. A díky ní začíná prázdných stolů v Caffé Baru rychle ubývat. Aby se po Letné rozkřiklo, kde mají za rozumné ceny domácí těstoviny, balkánské speciality a maso na grilu, stačily pouhé dva týdny. Letenští Chorvati přitom nemají webové stránky, o jiné propagaci ani nemluvě.

"Tam musíš jít, ty penne byly úžasné," lákal mě spřátelený kavárník hned den poté, co u ústí letenského tunelu začali vařit. O čtyřiadvacet hodin později už jsem, spokojeně přecpaná vrchovatým talířem parádních boloňských špaget, hlásila něco podobného kolegům.

Na kolena mě ale primárně nedostaly špagety. Ten chlápek v kuchyni umí stejně dobrý hovězí vývar jako kdysi naše olomoucká babička! Silný, voňavý, čistý jako sklo, v talíři vystlaném kolečky mladé mrkve a hlavně: domácími nočky. Jak skvěle tihle bělaví polévkoví beránci chutnají, už jsem skoro zapomněla. Do jednoho je vymetl i kamarád, který původně vedl řeči o traumatech ze školní jídelny a chtěl své nočky sakumprásk stěhovat ke mně do talíře.

Stěhování mezi talíři jsme ale v Caffé Baru jinak praktikovali skoro pořád a z úplně jiného důvodu. "Tohle musíš ochutnat!" zněl nejčastější výkřik od našeho stolu. Vyměňovali jsme kusy šťavnatých paprik plněných sýrem za plátky velkolepého čerstvého carpaccia i chapadélka chobotnice vonící grilem za tenké plátky mozzarelly s cherry rajčátky.

To samé se opakovalo pokaždé, když na stole přistály hlavní chody. Všechny spojuje jedno: nezapře se v nich domácí středomořská kuchyně, konkrétní kombinace se ladí bez ohledu na jídelní lístek. Ke šťavnaté (byť na můj vkus lehce přesolené) placce mletého masa zvané pljeskavica mi v kuchyni připravili fazolky se slaninou, které na menu nebyly.

Když jsme vybrali rybu, číšník navrhl další přílohu, kterou jídelníček neanoncuje: grilovanou zeleninu. Upečená doráda má pevné bílé maso, jednotlivé kousky se od sebe ukázkově odlupují a nic ji nedoplní líp než čtvrtky papriky dvou barev, plátky lilku a cuket ocejchované temnými pruhy od drážek grilu.

Vlastní variace můžete vymýšlet i v případě ostatních jídel, je to ale trochu zbytečné.
V seznamu těstovinových specialit najdete většinu klasických kombinací italské kuchyně, od prostých špaget aglio olio e peperoncini přes penne s omáčkou ze čtyř druhů sýra až po různé variace z plodů moře. Široká je i nabídka risott. Na první pohled jsou trošku řidší než absolutní italská klasika, ale v perfektním chuťovém vybalancování se konzistence neprojevuje ani maličko.

Výběr sladkostí je v Caffé Baru spíš chudý, nejlepší je držet středomořskou linku a rovnou si říct o baklavu. Pekelně sladká pochoutka z těsta filo se skoro rozpadá, jak je nasáklá medem a tukem, z krajů odpadávají kousky oříšků a rozinky.

Součástí skvělého gastronomického zážitku v Caffé Baru je i obsluha. Když se ti vytáhlí chlápci v číšnickém ptají, jestli vám chutnalo, je jasné, že je to vážně zajímá. Každá pochvala jim rozzáří obličej a poletují po lokále ještě o trochu radostněji než předtím.

"Tohle musíš ochutnat!" zněly výkřiky od našeho stolu.

Caffé Bar Letná
Nad Štolou 16, Praha
Podnik nemá e-mail, web, ani telefonní číslo.