Roubenka s božským segedínem

Cyklisté, turisté i starousedlíci vybírají jídla z prosté tabule popsané křídou. Snad každý na ní najde alespoň jedno, které se za školních let naučil upřímně nenávidět. Boučkův statek je místo, kde je pravý čas staré předsudky zahodit a zjistit, že žemlovku nebo koprovku stojí za to odstranit z indexu.

"Nemáte rezervovaný stůl? Tak to si nesednete," varoval mě spřátelený horolezec, když jsme se zvečera potkali pod Suchými skalami, které se nad vesnicí s vyhlášeným podnikem tyčí. Okolí roubenky obklíčené hradbou dobrých dvou desítek aut mu dávalo za pravdu. Naštěstí zrovna přestalo pršet, a tak jsme ještě našli volný stůl na dvorku. Od venkovního grilu voněly pečené flákoty a cedule v zádveří slibovala rajskou, koprovou, dva druhy guláše, bramborové placky se škvarky, domácí koláče...

Jen chvíli po tom, co oschly dřevěné lavice u mohutných stolů na dvoře, před námi přistávají objednaná jídla. Z talíře se segedínským gulášem se ještě kouří, nadýchané knedlíky se tyčí nad zrzavou kopkou zelí s mohutnými špalky masa. "Cítíš v něm tu cibulku? Úplně vidím, jak míchají základ s paprikou. Kde vzali to zelí, to je úžasný," přivírá oči kamarádka.

To, že jsme vyhladovělí jak vlci, nehraje žádnou roli. Nikdo mě nevaroval, že segedín může být takhle úžasný. Péřové knedlíky rychle nasávají oranžový sos, v němž se lehce nakyslé aroma stáčí do smetanového tónu.

Stejně dokonalý je i guláš klasický. Hutná hnědá šťáva je zahuštěná jenom lehounce, nechává vyniknout chuti důkladně podušeného masa. Půjčujeme si navzájem talíře a po pár soustech už to víme jistě: v místní kuchyni se skrývá poklad. Nevím, zda je to kuchařka či kuchař, ale má dar od Boha. Má dar z obyčejných surovin vykouzlit jídla jednoduchá, zemitá a poctivá v tom nejlepším smyslu slova.

Platí to nejen o guláších a bramborových plackách. Nadstandardně dobré jsou totiž v Boučkově statku i takové pokrmy jako rybí filé nebo smažený sýr. Žádné polotovary z mrazáku, prostě kus dobrého sýra nebo ryby v trojobalu, dozlata osmažený, servírovaný s tatarkou dochucenou domácími okurkami. Živý důkaz toho, že nejsou třeba žádné velké kejkle, ingredience z druhého konce světa nebo biopotraviny. Stačí, když jídlo není odfláknuté a ošizené.

Na Boučkově statku je obdivuhodné, že vysoký standard drží i přesto, že má stále plno. Pár míst u stolu jsme stěží našli i při dalších výletech do půvabné roubenky. Vidina výtečného jídla je motorem improvizace, a tak hladovější z hostů někdy zasednou na lavici pod pecí s talíři na kolenou, při náhlém dešti zase dojídají porce přinesené k venkovním stolům na truhlících na parapetu. Třeba kynuté knedlíky plněné borůvkami či jahodami se takhle dají vychutnávat celkem pohodlně, trochu hůř se balancuje s talířem plíček na smetaně.

Kouzlo velkolepého jídla, co v Boučkově statku servírují, jenom podtrhují vlídné číšnice, které se hbitě proplétají mezi stoly a roznášejí kouřící talíře a půllitry svijanského kvasnicového piva. A taky útulný dřevěný interiér, který vtipně dotváří starodávná pec se sbírkou letitých budíků.

Na statku drží vysoký standard i přesto, že mají stále plno.

Boučkův statek
Vranov 1, Malá Skála
tel.: 775 260 841
www.bouckuvstatek.cz

Foto: Petra Pospěchová