Začněte létat

Balon

Balon, dýmka a žena se nepůjčují. A tak zatímco není problém balon nový či mírně opotřebovaný koupit, pronajmout ho prakticky nelze. A tak rozhodnutý zájemce o tento druh pohybu po nebi má na výběr: buď se stát věčným pasažérem, nebo stroj koupit. Nic mezi tím.
Balon se vznese třeba i z centra města. Nejvděčnější je ale start v malebné, mírně zvlněné krajině těsně před východem slunce. Zážitková imprese z adrenalinového nafukování padáku, řevu hořáků, fascinujícího momentu zlomení přitažlivosti je záhy doplněna o vrchol pocitu míru – východ slunce. Na obzoru znovu povstal Fénix a my plujeme vzduchem. Zážitek, který drtivá většina lidí v koši dostala jako překvapení a dárek.
„Nakupování letenek pro let balonem je skutečně v devíti případech z desíti otázka neortodoxního dárku,“ potvrzuje majitel balonu Jiří Vokál. A vozí prý i ty, které bychom v koši nečekali: devadesátiletou babičku nebo slepého studenta hudby.

- Ukázkový let od 4700 Kč za osobu
- Základní pilotní výcvik od 150 000 Kč
- Letová hodina od 4700 Kč za osobu
- Nákup stroje od 150 000 Kč starší / nový od 1 mil. Kč

(Zdroj: www.balooning.cz)

Paragliding
Na paraglidistech je fascinující absolutní svoboda a soběstačnost. Jejich létající stroj se vejde do batohu, váží něco mezi 10 až 15 kily a z místa přistání se vrátí vlakem nebo stopem.
„Jít létat je stejně těžké rozhodnutí, jako třeba jít lyžovat nebo vyrazit si na horském kole,“ tvrdí osminásobný „para“ mistr ČR a mnoha jiných zemí a kontinentů Ondřej Dupal. Ke startu není ale potřeba mnohasetmetrová hora, pomůže i naviják na bývalém svazarmovském letišti nebo „odviják“ na osobním autě.
V Česku se lze „zavěsit“ pod nebe prakticky kdekoliv: nejvděčnější prý je Vysočina. „Celosvětový ráj paraglidistů jsou ale Alpy. Není třeba nic zvláštního doporučovat: kdekoliv je lanovka pro lyžaře, tam vyjedeme a odstartujeme i s padákem,“ motivuje Ondřej Dupal.
Trhákem v posledních letech jsou „bivakové“ lety – to si paraglidista vezme s sebou na alpský přelet navíc ještě sušenky a spacák a je třeba i tři dny „v luftě“. Přespává se nadivoko mezi skalními štíty.
Do kurzu je nejsnazší se přihlásit po internetu. Základní proškolení zabere čtyři pět dní a právě pro milovníky svobody pohybu je většinou organizováno tak, že v učebně strávíte minimum času. Zajímavé je, že na rozdíl od ostatních leteckých disciplín vede základní para- výcvik pouze ke zvládnutí techniky pilotáže. Nikoliv k získání pilotního průkazu. K tomu je třeba ještě zhruba 2500 Kč doplatit a trochu se doškolit. Jako by instruktoři dobře věděli, že „certifikovaných“ paraglidistů v ČR je kolem 1700, ale dalších odhadem 2500 jich užívá svobody plnými doušky.

- Tandemový let od 1000 Kč
- Základní pilotní výcvik od 8000 Kč
- Nákup stroje 70 000 včetně výbavy, vše nové / od 6000 jen za starší padák

(Zdroj: Gradient, www.gradient.cx)

Bezmotorový kluzák
Kluzák se drží ve vzduchu díky vztlaku na křídlech, který získává pohybem kupředu. A protože nemáme motor, kupředu nás pohání (skluzem) vlastní váha. Pokud se nám však podaří najít proud stoupavého vzduchu a kroužit v něm, pak i s ním stoupáme vzhůru. Není výjimkou takhle vydržet bez motoru ve vzduchu třeba i pět hodin nebo uletět pár set kilometrů.
Bezmotorový kluzák je možné koupit, ale levnější a hlavně zcela bez starostí je si ho na let jednoduše pronajmout. Pilotní kurz může mít žák za měsíc v kapse a s ním pak si lze pronajmout aeroplán prakticky kdekoliv.

- Ukázkový let od 980 Kč do výšky 500 m
- Základní pilotní výcvik 50 tisíc Kč
- Letová hodina od 720 Kč + aerovlek
- Nákup stroje od 100 000 Kč starší stroj / nový od 1,2 mil Kč

(Zdroj: Glider Aerobatic Club Benešov, www.aero-gac.cz)

Rogalo
„Postavím si deltaplán, já mám v hlavě tenhle plán...“ zpívá se v písni Petry Janů. Psala se osmdesátá léta, komunismus už drtil sám sebe a první průkopníci navlékali šusťák na hliníkové trubky. Začala právě velká rogalová revoluce. Od té doby udělala rogala velký pokrok a staly se z nich „závěsné kluzáky“.
„Dnes už konstrukci tvoří speciální dural nebo karbonová vlákna a potah je z mylaru, což je materiál vyvinutý původně pro kosmický program,“ říká český rogalový rekordman Tomáš Suchánek.
S rogalem vlastní výroby začal ještě jako kluk na Rané. A pak létal tak dlouho, až vytvořil třináct světových rekordů, z nichž děvět platí dodnes.
Tomáš Suchánek spočítal, že celkem nalétal na rogalech a větroních tolik, že by to vyšlo na desetinásobný oblet zeměkoule. „Za 29 let mám za sebou zhruba 7500 letových hodin. Základem je, aby vás to bavilo. Pak jde všechno.“
Na první soutěži v roce 1982 o pohár Rašovky byl suverénně poslední, přesto ho ale létání nepřestalo bavit. „Na Ranou se nechodí létat s urputným rozhodnutím překonat všechny rekordy a zvítězit na všech mistrovstvích. Tam se létá pro radost. Radost přináší schopnost doletět dál, výš, vydržet ve vzduchu déle,“ svěřuje se Suchánek.
Modernější materiály, ale i konstrukce rogal mají mimo jiné tu výhodu, že zatímco „šusťák“ doletěl z kilometrové výšky při bezvětří do vzdálenosti čtyř kilometrů, dnešní rogala uletí sedmnáct.
Létání pod závěsným křídlem není možné pouze s rozběhem ze svahu. Přesto nejpopulárnějšími lokalitami startu rogalistů jsou tradiční Raná u Loun, Cukrák u pražského Radotína nebo Ještěd u Liberce; zapomenout se nesmí ani na Beskydy a Jeseníky. A komu je pro jeho deltaplán republika malá, ten se odráží od Alp či pohoří v USA nebo Austrálii.
Kurz lze absolvovat za dva víkendy a v ceně je kromě instruktora a jeho dobře míněných rad obvykle také zapůjčení křídla a nejnutnější výbavy (helma, leckde ubytování). I zde není právě obvyklé pronajímání, ale spíš se o jedno rogalo může „dělit“ několik přátel. Vzhledem k cenové přístupnosti tohoto létajícího stroje ale většina letců má své vlastní. n

- Základní pilotní výcvik od 20 000 Kč
- Nákup stroje od 20 000 Kč starší / od 100 000 Kč nové

(Zdroj: Tomáš Suchánek)

Říkají o létání
Miloš Ramert
instruktor bezmotorového létání, několikanásobný mistr republiky
„Plachtění není drahý koníček. Nikdo vás nebude nutit kupovat letadlo. U nás létá podnikatel vedle úředníka či třeba studenta. Výhodou plachtění je, že každý létá podle svého a svých možností. Zároveň je to bezpečný druh sportu. Kluzák nemá motor – nemá vám co vysadit. Kluzák neveze benzin – není, co by hořelo nebo dokonce vybuchovalo. Podstatně nebezpečnější než let kluzákem bude vaše cesta autem na letiště. A pokud se dobře seznámíte s fyzikálními zákony a základy aerodynamiky, pak se snadno smíříte i s vědomím, že kluzák vlastně neustále klesá – i při cestě nahoru – a přistání není nic jiného než řízený pád.
Protože Česká republika nemá moře, nerozpakuji se mluvit o plachtění jako o českém jachtingu. Zvlášť když hned od startu – třeba odsud z benešovského letiště – vidíte zámek Konopiště, kousek dál jsou Slapy, na jih malebný Tábor a vůbec jižní Čechy. Jste rovnocenným partnerem živlům a fyzikálním zákonům a ještě k tomu máte výhled k nezaplacení.“

Ondřej Dupal
několikanásobný mistr ČR v paraglidingu, mistr několika kontinentů, pátý na mistrovství světa
„Pro mě jsou stále nejhezčí lety tady doma. Mezi Benešovem a Jihlavou je pro paragliding dokonalý ráj. Po nějakých čtyřech pěti hodinách na svahu už máte základy pilotování dost zvládnuté na to, abyste se do nějakého stoupáku zkusili zavěsit. A nebojte se, že vás to může sfouknout kdovíkam. S padákem přistanete prakticky kdekoliv. Užijte si tu svobodu.“

Tomáš Suchánek
letec, držitel 13 světových rekordů, z nichž devět platí dodnes
„Ačkoliv téměř všechny mé rekordy pocházejí z Austrálie, neznamená to, že Česko není pro rogalo vhodné. Naopak, máme zde Ranou, Ještěd, Cukrák, Černou horu nebo Beskydy. To nikde v Austrálii nenajdete. A hlavně je to přímo tady, pár desítek minut autem. Je ale fakt, že na světové rekordy jsou potřeba extrémní podmínky, a ty v Austrálii byly. Nicméně skutečné polétání pro radost v Česku opravdu najdete.“

Česko je velmoc
Martina Sáblíková, Ivan Lendl, Jaromír Jágr, padák Gradient. Svět v těchto disciplínách respektuje Česko jako zemi původu mimořádného fenoménu ve svém oboru. O rychlobruslení, tenise a hokeji se to u nás obecně ví. Že jsme ale světová velmoc ve výrobě sportovních padákových kluzáků, už moc ne.
„Prodáváme kolem dvou a půl tisíce padáků ročně. Odběratele máme v celkem čtyřiceti zemích. Ale nejvíc jich jde přirozeně do alpských států,“ prozrazuje Ondřej Dupal ze společnosti Gradient.cx.
Drtivá většina začínajících pilotů přichází s obavou, co když se padák „roztrhne nebo se zamotají šňůry“? Skutečné nebezpečí parakluzáků je zcela jinde.
„S konstrukcí a použitými materiály jsme tak daleko, že k trhlinám nebo podobným nehodám prakticky nedochází. Pokud dojde ke škodě nebo třeba havárii, pak je to prakticky vždy vinou pilota. Někdy bohužel i malá chybka nastartuje pilotovu nejistotu, ta snadno vyústí v paniku a řetězení chyb,“ varuje Ondřej Dupal. A ví, o čem mluví, protože s padákem osmkrát zvítězil na mistrovství ČR a pátý skončil na světovém šampionátu.
Značku Gradient nese celkem šest kluzáků pro různé úrovně pilotní dovednosti jejich majitelů. „I když na našich kluzácích létají ti nejlepší světoví šampioni, můžu uklidnit – už základní model je tak stabilní a přitom výkonný, že se na něm v pohodě naučí žák, polétá si příležitostný vzduchoplavec a slušně uspokojí u zkušené piloty,“ vysvětluje Ondřej Dupal.

Snímky Shutterstock: Supervýkonné jednomístné kluzáky umožňují pilotům podnikat až tisícikilometrové lety. Pro všechny případy má ale pilot na palubě záchranný padák (2). Úvodní kurz závěsného létání trvá pouhé tři dny (3). I paraglidingu lze propadnout po první zkušenosti – bezpečném tandemovém letu za necelé dvě tisícovky (4).