Snímek: Lumír Pecold
Který panovník by nechoval ke Kutné Hoře náklonnost? Vždyť ve své době byla největším nalezištěm stříbra v celé Evropě a do královské pokladny odtud putovalo nemálo prostředků. Podle pověsti předpověděla bohatství Kutné Hory kněžna Libuše. Při jedné ze svých věšteb se prý obrátila k východu a zvolala: "Vidím horu tří hřbetů, ana stříbro ze sebe vydává, tu hojnost jeho bude bez míry...“
Povrchové výchozy stříbrných rudných žil v Kutné Hoře byly zřejmě odhaleny už v závěru 10. století Slavníkovci. Na svém hradišti Malíně (dnes součást Kutné Hory) razili už v letech 985 až 995 z tohoto stříbra mince zvané denáry, které poznáme podle nápisu "malin civitas“. Další období dolování stříbra sahá do dob založení cisterciáckého kláštera v Sedlci u Kutné Hory roku 1142.
Média přeháněla už tehdy
Kutnohorský rudný revír má rozlohu přibližně 30 km2 a nachází se v něm 10 až 12 rudných žilných pásem. Když se koncem 13. století rozkřikly zprávy o bohatství zdejších stříbrných žil, zaznamenala Štýrská kronika z počátku 14. století, že se k Hoře nahrnulo na sto tisíc havířů. Na Rýně si zase vyprávěli, že v Hoře je na šedesát tisíc kovkopů pracujících ve dne v noci.
Ve skutečnosti v době největšího rozkvětu kutnohorského dolování ve 14. století pracovalo na dobývání stříbra asi dva a půl tisíce horníků a hutníků a několik set různých řemeslníků. Ročně se vyrobilo tři až pět tun stříbra a padesát až sto tun mědi. Podle písemných dokladů se v celém kutnohorském revíru získalo ve 13. až 17. století na dva tisíce tun stříbra a deset tisíc tun mědi.
Bohatství kutnohorských dolů - zejména šachty Osel - se stalo základem královské moci v Čechách a hlavním zdrojem prostředků na velkolepé stavby Lucemburků po celé 14. století. Král Karel IV. i Václav IV. si proto města velmi hleděli, podporovali je v různých sporech i při zvelebování městských staveb.
V době vlády Václava IV., českého a římského krále, byla Kutná Hora jedním z nejvýznamnějších královských měst a ve významu soupeřila s Prahou. Jako sídlo centrální královské mincovny prožívala Kutná Hora vrchol své prosperity a mohla si dovolit nákladné honosné slavnosti a štědré pohostinství královskému dvoru. Vlašský dvůr se stal také sídlem krále Václava IV.
Když jablko spadne daleko od stromu
Samotný král Václav IV. byl nepochybně velmi rozporuplná osobnost, z dnešního pohledu by byl nejspíše vděčným objektem pro bulvární tisk a média. S odstupem času se jeho osobností zabývá celá řada odborné literatury. Méně obvyklá témata historiografie období jeho vlády se snaží postihnout například Královská trilogie od čtveřice autorů, leccos na středověkého panovníka prozradí i kniha Tajnosti královských trůnů od Jana Bauera, kde se dočtete o životě panovníka nejrůznější perličky.
Václav IV. se narodil v Norimberku 26. února 1361 a jeho otcem nebyl nikdo jiný než císař Karel IV., matkou pak Anna Svídnická, třetí Karlova manželka. Císaři v té době bylo už 45 let a jeho radost nad narozením dědice neznala mezí, protože až dosud měl samé dcery. Matka malého Václava ale zemřela už v roce 1362.
Karel prvorozeného syna zbožňoval, hýčkal ho a rozmazloval. Už jako dvouletého nechal Václava korunovat českým králem. A malému Václavovi se to pranic nelíbilo, pražský kanovník Pavel Žídek celou událost zaznamenal slovy: "Plakal náramně a zesral oltář svatého Mauricia na hradě, na kterém stál.“ Ještě jako dítě předsedal Václav sněmovním zasedáním, v devíti letech ho otec oženil s o pět let starší Johanou Bavorskou, v patnácti byl zvolen římským králem.
Všechny pocty a úřady získal bez vlastního přičinění, jen díky mocnému otci. Když bylo později potřeba, aby vládl sám, v podstatě zklamal. Církevní diplomat a kronikář Eneáš Silvius Piccolomini, pozdější papež Pius II., o něm napsal: "Zlenivělý a s přítomným stavem spokojený Václav nestaral se ani minulé napraviti, ani budoucímu předejíti. Václav byl totiž svému otci úplně nepodobný, oddaný rozkoším, vyhýbající se práci, daleko dbalejší vína než království svého...“
Pro oslavy tedy zcela ideální postava, dokonce se o něm ví, že měl zálibu v módním a výstředním oblékání. Nosil úzké nohavice, každou jiné barvy a krátké přiléhavé kabátce z drahých látek. Současníci ho právem považovali za šviháka a za osobnost, která udává tón dobové eleganci.
Milovník pitek a velkých psů
Panování Václava IV. příliš nebavilo a raději trávil čas na lovu a ve společnosti svých oblíbenců, kterým se dostalo nelichotivého označení královi milci. Bujné veselí ve společnosti půvabných žen bylo spíše pravidlem než výjimkou. Původem nemajetní zemani jako Jirka z Roztok a měšťanští synkové nevalných mravů, jako například Zikmund Huler, si pochlebováním panovníkovi a organizováním bujných pitek kupovali královu přízeň, královské úřady a nemálo se přitom také obohacovali.
Král Václav IV. měl ještě jednu vášeň. Miloval velké psy a jeho vyslanci skupovali po celé Evropě snad všechny obrovské hafany, na které narazili. Ten největší pes dokonce spával v královské ložnici. O silvestrovské noci 31. prosince 1386 král pobýval se svou ženou na Karlštejně. Podle brabantského diplomata Edmunda de Dynter se uprostřed noci královna Johana probudila, prudce vstala a potmě hledala pod postelí noční vázu. Spící psisko se leklo a skokem jí prokouslo hrdlo.
Smuteční obřady za zesnulou královnu trvaly několik dní. Jediný, kdo se jich neúčastnil a nepřišel ani na samotný pohřeb, byl Václav IV. V době Johanina pohřbu se sebral a odjel z Prahy na svůj oblíbený hrad Žebrák.
Skutečnost, nebo výmysly nepřátel?
Celá řada jeho skutků byla zvláště z dnešního pohledu docela odpudivá. Jen nesnadno se rozlišuje, kdy jde o skutečnost a kdy o pomluvy jeho současníků, kteří ho neměli rádi. Král údajně například rád pobýval ve společnosti kata, který ho doprovázel při nočních toulkách Prahou. Rovněž se šuškalo, že když mu jeho vlastní kuchař nepodal žádané jídlo, nechal ho nabodnout na rožeň a usmažit.
Církev mu zase nikdy nezapomene jeho přímou účast na mučení generálního vikáře Jana z Pomuku neboli Jana Nepomuckého. Později vytvořená legenda vypráví, že Jan z Pomuku byl zabit kvůli tomu, že nechtěl porušit zpovědní tajemství a prozradit, "s kým (královna) přebývá“. Ve skutečnosti ale spíše doplatil na královy neshody s pražským arcibiskupem Janem z Jenštejna. Dokonce se ukazuje, že možná žádný Jan z Pomuku vůbec neexistoval a že celá historka je vymyšlená i s jejími aktéry.
Augustinián Ondřej z Řezna o Václavovi IV. napsal, že "jej učinila proslulým špatná pověst...“ Možná to byl důvod, proč král po smrti své první manželky s další svatbou nijak nespěchal. Ani v tom se tedy nijak nepodobal svému otci. Když zemřela druhá manželka jeho otce Karla IV., zůstal tento legendární panovník vdovcem jen 114 dnů. Pak se oženil s matkou Václava Annou Svídnickou.
Václav ale neměl naspěch až do doby, než do Prahy přijel bavorský vévoda Fridrich, na jehož dvoře vyrůstala Žofie, dcera Jana Mnichovského. Za sto let panování Lucemburků v Čechách to byl první a také poslední případ, kdy nejspíše nešlo o politicky a mocensky diktovaný sňatek. Rozhodující byla zřejmě jen krása mladičké princezny, která přitahovala panovníka.
Obnovit prestiž českých měst
Václav IV. ale měl i své dobré stránky. Byl na svou dobu velmi vzdělaný a duchaplný, vyznal se v umění, a pokud se nacházel v dobrém rozmaru, byl také skvělým společníkem. Nakolik jsou zprávy o Václavovi pravdivé, se dnes dá jen těžko s jistotou určit, skutečností ale je, že přes všechny problémy to byl právě Václav IV., který ze všech českých králů přemyslovského a lucemburského rodu seděl na trůně nejdéle.
Lumír Pecold
Foto: autor
Slavnosti
Kutnohorské stříbření zahájí v sobotu 21. června v pravé poledne sám král Václav IV. se svou manželkou Žofií v parku pod Vlašským dvorem. Královský průvod sem doputuje z Hrádku, odkud vyrazí v 10.15 h se zastávkou v chrámu sv. Panny Barbory. Tam bude očekáván královským rychtářem s konšely a celou havířskou a mincířskou obcí, která královskou družinu doprovodí do parku pod Vlašským dvorem. Po uvítacích ceremoniálech zahájí král kutnohorský jarmark a další program. Celou sobotu bude v prostorech parku probíhat i další zábava pro hornickou obec i návštěvníky města, které potěší ukázky sokolnictví, čajovna, soutěže pro děti i dospělé, heraldická dílna a výstavka zbraní. V 17 hodin pobaví krále i přihlížející svými kejklemi kouzelník Žito a ve 21 hodin poputuje král s družinou v záři pochodní od Hrádku do parku pod Vlašským dvorem, kde se o jeho přízeň utkají v bojových kláních rytíři a velkolepým ohňostrojem se uctí jeden ze čtyř živlů.
V neděli poputuje královská družina do chrámu sv. Panny Barbory už krátce po deváté, aby se zúčastnila mše. Po obřadu se král vydá v průvodu s horníky do parku pod Vlašským dvorem, kde bude pokračovat jarmark a kejklíři, šermíři, hudebníci a tanečníci zde opět ukáží své umění. Ve 13.15 h proběhne před zraky panovníka a jeho družiny turnaj královských rytířů. V 15 hodin povede královský rychtář od Vlašského dvora do parku lapky a mordýře. Spravedlivě král Václav posoudí, kdo bez viny je a kdo propadne katu. V 18 hodin se král s Kutnou Horou rozloučí.
Kdo se chce slavností zúčastnit, dá za sobotní celodenní a večerní program 120 korun českých, děti od sedmi let a studenti o 50 méně, nejmenší návštěvníci ještě školou nepovinní mají vstup zdarma. Pouze večerní program (od 18 do 23 hodin) se cení na 60, respektive 40 korun. Pro dospělé účastníky v kostýmech vyjde celá sobotní slavnost na 50 korun, pro kostýmované děti od 10 do 15 let a studenty o polovinu levněji, pro nejmladší kostýmované účastníky zdarma. Nedělní program stojí 100 korun, zlevněný 60 korun, návštěvníci v historických kostýmech zaplatí 100, respektive 20 korun. Další informace o slavnostech na www.stribreni.cz .
