hvězda 
Snímek: CZECH TOURISM (TŘEBÍČ)

Ještě ve třicátých letech dvacátého století byly obydlené židovské čtvrti běžnou součástí měst, městeček i vesnic v tehdejším Československu. Stačilo sedm let druhé světové války a z prvků židovské kultury se stala místa bez života. Přese všecko ale několik stovek zajímavých památek ozdobených Davidovou hvězdou v této zemi zůstalo.


Mystika mezi cetkami
Možná nejvyhledávanější židovskou památkou v Česku je Starý židovský hřbitov v Praze na Starém Městě. Byl založen v první polovině 15. století a spolu se Staronovou synagogou patří k nejvýznamnějším zachovalým památkám pražského Židovského Města. Nejstarší náhrobek, náležící učenci a básníkovi Avigdoru Karovi, pochází z roku 1439. Na hřbitově se pohřbívalo do roku 1787. Dnes se tam nachází téměř 12 tisíc náhrobních kamenů, počet pochovaných byl ovšem jistě vyšší.
Hřbitov dokazuje výrazný rozdíl mezi židovskými a křesťanskými zvyklostmi. Kvůli nedostatku nového místa se staré náhrobky zasypaly vrstvou hlíny, aby vznikl nový prostor pro pohřbívání. Staré náhrobky zůstaly pod vrstvou hlíny nebo byly znovu zasazeny do nové vrstvy, položeny po okrajích hřbitova či vsazeny do obvodové zdi. Dávné kouzlo tajemna mezi starými pražskými domy ale vymizelo s otevřením desítek stánků s loutkami a dalšími tretkami. Koho k zaplacení rozhodně ne nízkého vstupného do Židovského muzea v Praze (dospělí 300 Kč, do všech židovských památek Josefova 480 Kč) nenaláká ani vzácné seskupení hned pěti synagog blízko sebe - Maiselovy, Španělské, Pinkasovy (kde běhá mráz po zádech ze strohého soupisu oběti holocaustu na zdech), Klausovy a Staronové, ba ani legendy o golemovi - ten se může vydat na méně turisty dotčená místa u nás.


Třebíč_mNení jen Praha!
Do povědomí turistů se mimo Prahu asi nejvíce zapsalo židovské město v Třebíči-Zámostí. Vliv na to mělo nepochybně zapsání do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO v roce 2003.
První židovští osadníci-obchodníci se v Třebíči objevili na začátku 12. století, po založení benediktinského kláštera. Osada se postupně měnila na městskou čtvrť s rabinátem (bydliště a kancelář rabína), špitálem, dvěma synagogami a také hřbitovem za městem, ve svahu nad Týnským potokem.
Z ghetta ve čtvrti Zámostí se dodnes dochovalo 123 domů. Některé z nich společně obývali křesťané i židé, oproti jiným městům nejsou v Třebíči žádné záznamy o pogromech. Více než polovina třebíčských židů se věnovala obchodu, šlo o hokynáře, kramáře, obchodníky s krosnou, podomní obchodníky nebo koňské handlíře, výnosnou živností byly i palírny.


Třebíč-2_mTřebíčské ghetto
Třebíčská Přední synagoga vznikla v barokním slohu v letech 1639 až 1642. Dočkala se řady úprav, podle dobových dokumentů dokonce musela být v 1757 o patro snížena, neboť tehdy převyšovala okolní domy a slavnostní osvětlení interiéru bylo zdálky viditelné. To prý vadilo pohledu ze zámku manželce majitele panství Marii Anně, rozené kněžně z Lichtenštejna. Po několika požárech dostala synagoga v polovině 19. století dnešní, novogotickou podobu. Po roce 1952 byla adaptována Církví československou husitskou pro bohoslužby.
Zadní synagoga pochází z roku 1669. V roce 1837 stavbaři přistavěli ze severní strany v patře na skalnatém svahu novou část - ženskou galerii (podle židovských náboženských tradic nesměli být muži a ženy ve svatostánku v jednom prostoru). Po první světové válce se ale svatostánek přeměnil ve skladiště, nejprve pro místní firmu, po válce dokonce pro národní podnik Zelenina Třebíč. Projekt obnovy začal koncem 80. let a dovršilo ho slavnostní otevření až v roce 1997. Dnes prostory slouží pro pořádání výstav, komorních koncertů a seminářů.
Spletité bludiště uliček, schodišť a různě ve svahu umístěných domečků v Zámostí od 90. let postupně ožívá, vznikají tu různé hospůdky, kavárny a rázovité obchůdky. Obě synagogy po rekonstrukcích září novotou.
Zajímavosti obou třebíčských synagog denně ukazují průvodci, návštěvnické středisko s infocentrem najdete u Zadní synagogy, v prostorách ženské galerie je stálá výstava židovské kultury s řadou cenných předmětů z běžného občanského i náboženského života zaniklé židovské komunity. Do interiérů Přední synagogy vycházejí výpravy třikrát denně ve stanovené časy.
Každoročně na počátku léta oživuje Zámostí stejnojmenný kulturní festival, letos od 6. do 7. června. Dalšími památkami, se kterými lze návštěvu třebíčského ghetta spojit, jsou nedaleká nádherná bazilika sv. Prokopa a sousední zámek. Muzeum Vysočiny v jeho sálech představuje tradici výroby dýmek a lidové vánoční betlémy.


Boskovicemi naučnou stezkou
V Boskovicích na severním okraji Moravského krasu se první Židé usídlili poměrně záhy po založení městečka, ve druhé polovině 15. století, přičemž podstatnou okolností se stala poloha Boskovic jako stanice při dálkových obchodních cestách. Nejstarší písemná zpráva o Židu a Boskovicích se vztahuje už k roku 1343. Ve druhé polovině 19. století se dokonce boskovická židovská čtvrť osamostatnila a zvolila si vlastního starostu, policii i sbor hasičů.
Od roku 1851 tam dokonce na více než třicet let sídlil moravský zemský rabín a ghetto s 2018 obyvateli tvořilo třetinu populace Boskovic. V březnu 1942 odtamtud nacisté deportovali přes čtyři sta osob, zpět se jich po válce, obdobně jako jinde, vrátilo jen čtrnáct.
Někdejším ghettem vede zásluhou Klubu přátel Boskovic od roku 1999 naučná stezka. Třicítka nejzajímavějších domů nese informační tabulky a mapky. Nevynechejte hřbitov ze 16. století, jehož náhrobky mapují studenti tamního gymnázia, a synagogu s jádrem z roku 1638, kde je dnes umístěna historická muzejní expozice. Každoročně v létě (letos 17. - 20. července) oživuje zdejší židovskou čtvrť několikadenní kulturní festival. Za návštěvu určitě stojí i boskovický zámek z počátku 19. století, vrácený v restitucích potomkům hraběcího rodu Mensdorff-Pouilly, ale běžně přístupný turistům. Ty láká i romantická zřícenina hradu z poloviny 13. století na kopci nad zámkem.


Mikulov_mZa golemem i vínem
Naučná stezka spojuje i židovské památky jihomoravského příhraničního Mikulova. Židé začali do města přicházet pravděpodobně po roce 1421, kdy byli vyhnáni z Vídně a tehdejších Dolních Rakous. Od poloviny 16. století sídlil v Mikulově i zemský rabín, a to až do roku 1851.
V letech 1553 až 1573 působil v Mikulově také legendární rabi Jehuda Löw ben Becalel, údajný tvůrce pražského golema. V útulném vinařském městě založil vysokou školu židovské náboženské teorie. Z mikulovského ghetta pocházeli i bratři Sonnenfelsovi, z nichž Josef se proslavil jako osvícený poradce císařovny Marie Terezie, a také pozdější rakouský spolkový prezident Adolf Schärf (1890 - 1965).
Naučná stezka židovskou čtvrtí ukazuje jak hřbitov v sadu pod zříceninou Kozího hrádku, tak synagogu v podzámčí. Místní zajímavostí je nedávný nález při výkopových pracích velmi dobře zachované mikve - lázně sloužící v době svátků k rituální očistné koupeli proudící vodou, nejčastěji z podzemního pramene.
Mikve byly neodmyslitelnou součástí židovských měst. Nádrže z kamene byly umísťovány do sklepů objektů sousedících s modlitebnami. Mikulovská radnice plánuje rituální lázeň nákladem zhruba dvou milionů korun obnovit. I po staletích splňuje hlavní podmínku - má přirozený přítok vody. Stala by se v pořadí teprve třetím místem v republice, které mohou židé používat k obřadům. Funkční mikve jsou nyní v Česku jen v Praze a Brně.


Břeclav_mŽidé v Břeclavi
Židovský hřbitov i synagogu objevíte i v dalším vinařském městě jižní Moravy - Břeclavi. Hřbitov ze 17. století leží ve Veslařské ulici, synagogu najdete přímo v centru, v ulici U Tržiště. Expozice v jejích interiérech připomíná mimo jiné i rok 1572, kdy se v Břeclavi konala generální synoda (sněm) moravských židů za předsednictví rabína, tehdy břeclavského Jehudy Löwa ben Becalela. Naopak během třicetileté války se břeclavská židovská obec rozpadla.
Comeback ovšem znamenal už rok 1651, kdy vrchnost povolila azyl početné skupině vypuzené z nedalekých Valtic. Půl stoletím skladování poničená synagoga se dočkala reprezentativní rekonstrukce v letech 1997 až 1999. Dnes slouží historickým exkurzím i ke koncertům a výtvarným výstavám.


Ivancice_mPohřební bratrstvo
Součástí židovských hřbitovů býval často malý domek - márnice, ve kterém stál kamenný stůl, na němž pohřební bratrstvo provádělo očistu zemřelého. Často zde byly také uloženy máry a pohřební vůz. U brány hřbitova bývala také pumpa nebo umyvadlo k rituálnímu mytí rukou po skončení pohřebního obřadu.
"Pohřební bratrstvo" postupně ožívá například u brány židovského hřbitova v Ivančicích u Brna. Na větší stavební práce ale zatím chybí peníze. Cenné náhrobky postupně místní nadšenci ve volném čase mapují a nedávno vydali ze svých výzkumů brožurku. Menší márnici před třemi lety obnovili i u židovského hřbitova v Lomnici u Tišnova a doplnili malou výstavkou. Výstavy a koncerty hostí i lomnická synagoga poblíž náměstí.
Vzácným exemplářem renesanční architektury je Šachova synagoga v Holešově na Kroměřížsku, jež v roce 1560 nahradila starší modlitebnu zničenou požárem. Jádro původní stavby zůstalo zachovalé i přes dostavbu předsíně v roce 1615 a vnitřní sjednocující úpravy z roku 1737. Sloužila nejen k bohoslužbám, ale i ke školní výuce.
Svého času měla i mladší sestru, navrženou vídeňským architektem Jakobem Partnerem. Novou synagogu ale zapálili v červenci 1941 nacisté, podruhé o měsíc později. Nejprve ještě zasáhli hasiči, podruhé to ale už měli zakázané.
Šachova synagoga přečkala válku jako stolařská dílna. V 60. letech se restaurátoři pustili do obnovy nástěnných maleb, od roku 1964 dodnes hostí obměňovanou expozici Židé a Morava. Zajímavé je odlišné směřování budovy - na rozdíl od jiných synagog na severovýchod. Krásnou ukázkou kovářské práce je zdobená mříž kolem osmibokého řečniště (almemor) uprostřed interiéru. Jen nedaleko od svatostánku je rozsáhlý hřbitov s 1500 náhrobky, sklem krytým náhrobkem rabína Šacha a obnovenou smuteční síní s památníkem holešovské židovské čtvrti. Naopak velký holešovský zámek zatím jen chátrá.
Na severu Moravy je turisty nejvyhledávanější židovskou památkou synagoga v Hranicích na Moravě. Vznikla v roce 1864 na místě starší, dřevěné podle návrhu vídeňského architekta Franze Machera. Stojí v zadní části domu bývalé židovské školy, typický je její tehdy oblíbený maursko-byzantský styl. Zřejmě pro nedostatek místa mezi okolní zástavbou není orientována směrem k Jeruzalému, ale směřuje k východu. Objekt je, obdobně jako řada jiných synagog v republice, majetkem Církve československé husitské. Část je dlouhodobě pronajatá Městskému muzeu a galerii v Hranicích jako výstavní síň.


Poklepal i majitel panství
Na východě Čech se lze s historií židovské kultury nejlépe seznámit v Heřmanově Městci. Náboženská obec tam vznikla v 16. století, ale první Židé přišli do Městce zřejmě už koncem 13. nebo začátkem 14. století. Toto původní židovské osídlení však následkem epidemií, válek a snad i pogromů do poloviny 15. století zaniklo, každopádně na konci tohoto věku se znovu obnovilo.
Dnešní synagoga byla postavena v roce 1760 v barokním slohu uprostřed židovského ghetta. Základní kámen položil sám majitel panství Jan Václav Špork. V roce 1870 byla z kapacitních důvodů synagoga přestavěna v novorománském slohu. Původní plány musely ustoupit protestům ze strany katolíků, takže synagoga nakonec byla menší, než se plánovalo, a jednodušší - bez věží.
V těsné blízkosti stojí budova bývalé židovské školy z roku 1862, která je v prvním patře propojena se synagogou. Spojovací chodbou vcházely ženy na bohoslužby do ženské galerie uvnitř synagogy. Ve škole je dnes galerie, při jejíž návštěvě je možné si prohlédnout i synagogu.
Židovský hřbitov v Heřmanově Městci patří k nejstarším a nejzachovalejším v Čechách. Nejstarší náhrobní kámen z doby před rokem 1430 už bohužel vzal za své. Dochovalo se ale 1077 náhrobků, umístěných ve 21 řadách. Součástí hřbitova je domek, v němž je umístěn jeden z mála dochovaných židovských pohřebních vozů u nás.


Přežil Albrechta z Valdštejna
S dějinami ghetta v Mladé Boleslavi seznamuje zájemce expozice v tamní osmiboké obřadní síni z roku 1889. Nejslavnějším pohřbeným je Jakub Baševi, osobní finančník generála Albrechta z Valdštejna.
Za služby na Valdštejnově panství na severovýchodě Čech se Baševi dočkal v roce 1622 jako první Žid v rakousko-uherské monarchii šlechtického titulu. Následně vystupoval jako Pán z Treuenberka, do znaku si dal lva, vojenskou přilbu a královskou korunu. Zatímco Valdštejn zemřel v únoru 1634 v Chebu rukou vraha, jeho pokladník o tři měsíce později v Mladé Boleslavi přirozenou smrtí.
Mladoboleslavskou synagogu srovnal se zemí komunistický režim v roce 1962 a nahradil garážemi, dnes ji připomíná jen židovská hvězda v dlažbě. Naopak dobře zachovalá zůstala kromě obřadní síně na hřbitově i židovská škola na skále nad řekou Jizerou.
Jen nepočetnou konkurenci mezi židovskými pohřebišti středních Čech má zdejší židovský hřbitov - srovnatelné hodnoty jsou jen židovské hřbitovy v Kolíně a Brandýse nad Labem. Vznikl v podhradí boleslavského hradu, na stráni nad říčkou Klenicí, patrně v 16. století. Dlouho se mělo za to, že zdejší nejstarší náhrobek pochází z roku 1604. Při poslední restaurátorské obnově však byly objeveny náhrobky ještě staršího původu, které se však zatím nepodařilo přesně datovat.
Masivní vrata pseudobarokní brány skrývají rozsáhlý židovský hřbitov v Kolíně. Jeho počátky se datují do 15. století, používán byl soustavně až do roku 1887. Na hektarovém pozemku je dochováno na 2600 náhrobků, nejstarší z roku 1492. Nechybí renesanční a barokní náhrobky z pískovce i černého mramoru.


Plzeň_mTřetí největší na světě
Nedávné (naštěstí neuskutečněné) neofašistické plány v Plzni měly jediný pozitivní důsledek: přiblížily i laické veřejnosti existenci tamní Velké synagogy. Ta dělá svému jménu čest - je totiž druhou největší synagogou v Evropě a třetí na světě.
Základní kámen pochází z 2. prosince 1888. Původně měla vzniknout v gotickém slohu s vysokým průčelím a dvěma 65 metrů vysokými štíhlými věžemi. Tehdejší městská rada však tento projekt zamítla s tím, že "nevhodně soupeří s věží kostela sv. Bartoloměje".
Nové plány předložil stavitel Emanuel Klotz v roce 1890. Zachoval půdorys a celkovou koncepci stavby, ale změnil architektonický styl. Věže snížil o dvacet metrů. Stavba, dotovaná z dobrovolných finančních darů členů židovské obce, se završila v roce 1893. V letech komunistického režimu byla synagoga uzavřena. Poslední pravidelná bohoslužba se zde konala v roce 1973.
Na opravu chyběly peníze. Po roce 1989 zaslala židovská obec stovky prosebných dopisů židovským komunitám v USA o peníze na rekonstrukci. Úsilí ale bylo neúspěšné, pomohlo až pěti miliony české ministerstvo kultury. Obří duchovní prostor slouží výstavám, koncertům, ale i bohoslužbám. Oběti holocaustu připomíná netradiční památník z položených kamenů ve dvoře druhé plzeňské synagogy - Staré. Ta je taktéž, od května do září, přístupná turistům.


Hartmanice_mStavba roku v Hartmanicích
Nepříliš známý, ale zajímavý a rozsáhlý židovský hřbitov z roku 1866 najdete v Českých Budějovicích v Pekárenské ulici. Ve hřbitovním domku je i malé muzeum židovské historie ve městě, klíč získáte na vrátnici blízké továrny. V jižní části hřbitova je památník obětí nacistické perzekuce v podobě tumby - náhrobku. Část náhrobků vzala za německé okupace za své, stejně jako novogotická synagoga z roku 1887. Tu na jejím místě vedle Justičního paláce připomíná už jen památník.
Řada cenných židovských památek po republice chátrá a upadá do zapomnění. Pozitivním příkladem může být osud horské synagogy z roku 1883 v Hartmanicích na Klatovsku.
Od obsazení pohraničí po Mnichovu v roce 1938 sloužila jako truhlářská dílna, v osmdesátých letech byla dokonce určena k demolici. Pro její záchranu vzniklo v roce 2002 občanské sdružení Památník Hartmanice, které sehnalo peníze na opravu. Otevření se dočkala v roce 2006. Rekonstrukce získala cenu poroty klání Stavba roku 2006 a interiéry dnes obohacuje expozice o česko-německo-židovském soužití na Šumavě.

Pavel Gejdoš

Synagogy
Synagogy (z řeckého slova shromáždění) jsou prostorem pro společnou modlitbu židů. Ve středověku k synagogám náležely například i škola, studovna, dům rabína či místo pro rituální očistu - mikve. Před zrovnoprávněním židů v roce 1781 podléhal vzhled synagogy omezením. Stavba nesměla stát na náměstí, přesahovat okolní domy ani se podobat křesťanskému kostelu.
Synagogy jsou tradičně orientovány na východ, tedy k Jeruzalému, na průčelí lze často najít kamenné Desatero. Interiér bývá rozdělen na mužskou a ženskou část. V předsálí bývalo rituální umývadlo kijor. Nejpodstatnější částí interiéru je pak schránka na svitky Tóry, jejíž znění přinesl Mojžíš od Hospodina z posvátné hory Sinaj. Obvykle nechybí trojramenný svícen menora, rozsvěcovaný při svátku Chanuka.
Dodnes se v Čechách, na Moravě a ve Slezsku dochovalo asi 200 synagog. Jen několik málo z nich slouží k bohoslužbám. Nejstarší dochovanou synagogou je gotická Staronová v Praze, pocházející ze 13. století. Některé synagogy byly opraveny a slouží jako modlitebny křesťanských církví, mnohé tyto kulturní památky se změnily v muzejní expozice, jiné byly přebudovány pro světské, leckdy nevhodné účely.
Tak se například jedna ze dvou synagog ve Velkém Meziříčí (Nová) stala tržnicí. Naštěstí aspoň meziříčská Stará synagoga našla důstojné uplatnění jako výtvarná galerie. Mnohé synagogy v nezájmu a bez peněz chátrají. Tak se například už řadu let děje v Ivančicích na Brněnsku. Synagogu, bývalé skladiště, ale tamní radnice plánuje změnit na kulturní síň. Na knihovny a archivy se změnily synagogy v Uherském Hradišti či Slavkově u Brna. Kultuře slouží obnovený židovský svatostánek v Děčíně.


Hřbitovy
Mnohé ze židovských hřbitovů je třeba hledat v nové zástavbě či v polích a lesích. V roce 1787 totiž císař Josef II. dekretem zakázal zakládat hřbitovy uvnitř města a záleželo na vrchnosti, kde Židům vymezila prostor na výstavbu hřbitova. Ty se tak často nachází až velmi daleko od osídlení či na těžko přístupných místech. Pro samotné Židy je hřbitov místem, na kterém je třeba se pohybovat s úctou, nesmí tam jíst, pít ani vodit zvířata.
Na kamenných náhrobcích je kromě obligátního jména a data smrti také v případě žen jméno manžela a u obou pohlaví text s chvalořečí na zemřelého. Na většině náhrobků je pět hebrejských písmen jako zkratka tradiční náhrobní formule. Od 16. století se přidávají plastické reliéfy tradičních židovských symbolů - kromě Davidovy hvězdy například koruna jako znak Tóry či vinný hrozen jako symbol moudrosti a plodnosti. Nechybí rodové jméno zemřelého či jeho povolání (knihy či krejčovské nůžky atp.).


Pohřby
Pohřby a postupy po smrti člověka má v židovské kultuře na starosti takzvané Svaté bratrstvo (chevra kadiša). Členství v něm je vyznamenáním, členové se starají nejenom o samotný pohřeb, ale také o duchovní pomoc umírajícím. Židovský pohřeb je prostý. Kremace či balzamování těla jsou chápány negativně jako pohanský zvyk. Mrtvý v bílém rubáši bývá pohřben v dřevěné neuzavřené rakvi, bez darů či květin, diváci obřadu do ní jen házejí po třech lopatkách hlíny. Strohý obřad je zakončen modlitbou Kadiš za zemřelé. Pomník (maceva) je na hřbitově vztyčován většinou až rok po úmrtí. Při návštěvě hřbitova kladou lidé na náhrobky kamínky. Údajně pro štěstí, původ tohoto starého zvyku však není znám. Zajímavé židovské hřbitovy lze kromě známých míst najít i například v Moravském Krumlově na Znojemsku či ve Strážnici u Hodonína.


Informace

Kešet - elektronická databáze českých a moravských židovských hřbitovů: www.chewra.com  
Židovské hřbitovy v Čechách a na Moravě: zidovskehrbitovy.wz.cz   
Židovské muzeum Praha: www.jewishmuseum.cz  
Třebíč: www.trebic.cz/unesco  
Boskovice: www.boskovice.cz  
Mikulov: www.mikulov.cz  
Břeclav: www.muzeum-breclav.org  
Holešov: www.holesov.cz  
Hranice na Moravě: www.mmghranice.cz  
Heřmanův Městec: www.hermanuv-mestec.cz  
Velká synagoga Plzeň: www.zoplzen.cz  
Horská synagoga Hartmanice: www.hartmanice.cz