Malé velehory

 
Snímek: PARK SNOW DONOVALY

Slovensko lze stále považovat za poměrně levný lyžařský kraj, i když cenové nůžky mezi regionálními a top středisky se už úctyhodně rozevřely. Za skipas se platí 400 až 500, ale i více než 800 slovenských korun.
Většina slovenských středisek má podobné přírodní parametry (les, převýšení do 400 m) jako ta česká, ale několik z nich přece jen vyčnívá - využívají bezlesý vysokohorský terén jako střediska alpská. Právě do těchto míst směřovalo nejvíce investic, a tak zde cenová hladina viditelně poskočila.
Hlavní zimní centra leží ve dvoutisícových Vysokých, Západních a Nízkých Tatrách a také v Malé a Velké Fatře, která je jen o pár set metrů nižší. Do infrastruktury se mohutně investuje, takže nejlepší střediska se už podobají alpským - nedávným příkladem je moderní kapacitní lanovka Telemix v Donovalech na Novou holi, vlastně kombinace kabinky a sedačky. Stamilionové plány čekají na svou příležitost zejména ve Vysokých Tatrách.
Nejvíce lyžařskými "nej" se může chlubit Chopok, který je jako asi jediný srovnatelný se středně velkým alpským střediskem jak terénem, tak vybavením. Pyšní se však i přívlastky "největrnější" a "jedno z nejchladnějších míst" na Slovensku, bezesporu je to nejdražší slovenský resort a přitahuje i nejvíce návštěvníků. Kdo prahne spíše po mírně zvlněném rodinném terénu, nechť navštíví nedaleké Donovaly.
Kulisu těch nejvyšších štítů nabízí Tatranská Lomnica a Štrbské Pleso ve Vysokých Tatrách, kde trvá sezona nejdéle - zpravidla od poloviny listopadu až do začátku května. Většina dalších středisek je nucena spoléhat na umělé zasněžování, které se už i na Slovensku stalo standardem. Milovníci přírody si přijdou na své také v největším středisku Malé Fatry - Vrátné. Vstupní brána do Vrátné doliny připomíná dobrodružné časy Jánošíkovy: strmé stěny, soutěsky, skalní věže... Pro české lyžaře je nejlépe dosažitelnou arénou na česko-slovensko-polském pomezí Veľká Rača, která se ale nemůže chlubit přízviskem vysokohorské středisko. O pár hodin déle trvá cesta do východoslovenských Krompach, kde zdaleka nebývá tak rušno.

Chopok: slovenské výsluní
Pod Chopkem (2024 m), druhým nejvyšším vrcholem Nízkých Tater, se rozkládá lyžařský ráj, i kdyby tu žádné lanovky nebyly. Terény, spadající pláněmi či žleby na severní i jižní stranu, jsou přírodně jedinečné, což potvrzuje i každoroční freeridový závod Jasnadrenalin.
Za československé éry byl Chopok výkladní skříní, jedinou středoevropskou lyžařskou houpačkou, ale během 90. let upadal. Jeho severní strana sice "premávala", ale jižní chátrala a několik let nebyl sjezdařům vrchol vůbec přístupný (staré lanovky byly mimo provoz). Loni došlo k opětovnému spojení obou stran Chopku dvěma vleky, byť s velmi omezenou kapacitou.
Severní strana, známá jako Jasná, se zdvihá z Demänovské doliny z nadmořské výšky asi tisíc metrů. To hlavní se odehrává v prostoru ke Konskému Grúni (1829 m), kde má středisko zároveň nejmodernější tvář. Hlavní osu se šestisedačkou (Zahrádky), čtyřsedačkou (Luková) a poněkud obstarožní kabinkou (Otupné) obtékají sjezdovky všeho obtížnostního zrna. Rozsáhlé freeridové a skialpinistické terény obklopují především vrcholový hřeben s Chopkem a stékají několikerými žlaby na sever i na jih.
Jižní strana s areály Srdiečko a Kosodrevina, spadající do Bystré doliny, je lyžařsky skromnější, alespoň z rekreačního pohledu (8 km značených tratí). Zastaralý dopravní systém s jednou sedačkou a čtyřmi vleky se rekonstruuje postupně. Expertní lyžaři se však mohou rozplývat nad téměř neomezenou sjezdovou plochou, za dobrých sněhových podmínek širokou téměř dva kilometry.
Mohutné investice letos přinesly novou čtyřsedačkovou lanovku Biela Puť, která na severní straně vytvořila nový nástupní bod do areálu, a na Lukové vyrostla moderní samoobslužná restaurace. Na jižní straně se rozšířilo zasněžování až na Kosodrevinu, kde je nově zrekonstruovaný bufet.

Štrbské Pleso: prominentní resort
Na úpatí nejvyšších tatranských vrcholů s kvalitním hotelovým i lyžařským zázemím lákalo Štrbské Pleso zimní turisty už v totalitních dobách. Dokladem vysokého renomé tohoto střediska je mistrovství světa v klasických disciplínách z roku 1970. Jeho sebevědomí podporovaly i smělé plány na uspořádání zimních olympijských her. Stejně jako dříve je Štrbské Pleso prominentní slovenskou adresou i dnes.
Lyžařský areál se rozkládá na slunných jižních svazích Předního Soliska v nadmořské výšce 1400 -1840 metrů nad mořem. Terén umožnil vybudovat sice jedinou sjezdovou trať, zato velmi širokou v horní části a s několika variantami v části spodní. Je homologována pro závody FIS v obřím slalomu i slalomu a pochopitelně v celé délce uměle zasněžovaná. Dopravní osu areálu tvoří moderní rychlá čtyřsedačka s architektonicky citlivými budovami stanic, které sluší i zdejší přírodě. Ve spodní části areálu je kromě toho osvětlena jedna trať pro večerní lyžování.
Běžci si v porovnání se sjezdaři užijí ještě víc. Pro ně slouží několik šikovně propojených okruhů v okolí Štrbského Plesa, jejichž celková délka přesahuje čtyřicet kilometrů a řadí se mezi ty nejlepší na Slovensku. Své k tomu přihrává unikátní horská krajina.

Velká Rača-Oščadnica: dobrá muzika
Osud lyžařského střediska Velká Rača-Oščadnica předurčila jeho geografická poloha. Oblast je křižovatkou hranic České republiky, Polska a Slovenska, středisko tak v hojném počtu láká přeshraniční lyžaře. Tento zvýšený zájem si vynutil velké investice, které za posledních několik let proměnily Velkou Raču v kvalitní lyžařskou "továrnu". Vydařená privatizace brzy postavila areál na pevné základy, ze kterých vytěžil dnešní moderní infrastrukturu a kvalitní zázemí.
Lyžařské terény jsou soustředěny na severních svazích Velké Rači a ohraničeny převážně smíšeným lesem. Areál se pomyslně dělí do tří epicenter - Laliky, Marguška a Dedovka, jdoucí takto po sobě od východu na západ. Každé z nich je vybaveno lanovkou (sedačkovou či kabinkovou), ty krajní fungují zároveň jako primární doprava od bezplatných parkovišť. Nejhodnotnější sjezdovky kopírují trasu těchto lanovek, vesměs jde o středně náročné sjezdy s dvouset- až čtyřsetmetrovým převýšením, skýtající dostatečný prostor pro carvingový oblouk.
Středisko dostojí svému mezinárodnímu postavení i dobrými doprovodnými službami. Samozřejmostí je servis a půjčovna vybavení, lyžařská škola a školka, snowpark s u-rampou, horské restaurace či pravidelné skibusy. Působí-li v tomto ohledu Velká Rača jako továrna na lyžování, příroda Kysuckých Beskyd a zdejší útulné chaty jsou právě naopak zdrojem pohodové atmosféry. Kdo by pak raději vyměnil ruch sjezdových tratí za poklid běžeckých stop, může se vydat na Kysuckou magistrálu anebo snadno na blízký vrchol Velké Rači, z jehož rozhledny se okolí ukáže v celé 360stupňové perspektivě. Hřebeny Malé Fatry a Západních Tater se jeví jako na dlani.

 
Snímek: PARK SNOW DONOVALY

Donovaly: pohoda a aprés-ski
Oblíbené horské letovisko na pomezí Velké Fatry, Nízkých Tater a Starohorských vrchů před sezonou poměrně horečně investovalo. Vyrostla unikátní lanovka, terénních úprav a rozšíření se dočkaly dvě nejdelší sjezdovky, zvýšila se nabídka ubytování i aprés-ski aktivit a funguje profesionálně vedený dětský park. Areál tedy láká především rodiny s dětmi nebo ty, kteří se nechtějí sytit jen lyžováním.
Krajina, do níž jsou Donovaly usazeny, je pohádkově malebná. K chuti tak přijdou nejen sjezdovky, mezi nimiž dominují ty mírnější, ale i běžecké výlety, skialpové túry po hřebeni Nízkých Tater nebo třeba pohled z ptačí perspektivy tandemového paraglidu. Výtečná panoramatická vyhlídka panuje i z vrcholu Nové hole.
Co do lyžařského ruchu je centrem areálu jeho část Záhradiště, posetá víc než desítkou vleků a jednou kapacitní čtyřsedačkou. Charakterem tratí by se dal definovat jako pohodová louka, lehce zvlněná tu do prudší, tu do mírnější modré tratě. Nejrušnější středisko na Slovensku vůbec má asi nejbujnější aprés-ski - bary, krčmy i diskotéky v bezprostřední blízkosti svahů. V sezoně 2007/08 přibyl 25metrový bazén, večerní sáňkování a zábavní centrum s bowlingem. Značka Park Snow pokrývá i Liptovské Revúce (670 - 1100 m) a zdá se, že jde o první krok v projektu propojení obou středisek lanovkami. Revúcký vlek, dlouhý 1600 metrů, patří k nejdelším na Slovensku a ze sjezdovek máte neustále na očích hřeben Velké Fatry.

Radek Holub, Petr Socha
Autoři jsou redaktory SNOW.CZ