Italská náhorní plošina Seiser Alm nabízí dokonalé prostředí pro rekreační běžkování. Přitahuje krásnou přírodou, dokonalou úpravou tratí a dostatkem prostoru.
Snímek: Jakub Turek
Kdo tam lyžoval, určitě si aspoň občas pustí vzpomínkový film na desítky kilometrů upravených běžkařských stop, stylové hospody na zasněžených pláních, skalní giganty nad hlavou a výhledy na zelené pláně hluboko v údolí. Nebo také třeba jen na pěší vycházky, případně výlety na saních či sněžnicích.
Trasy pro bruslení i klasiku se tady proplétají, kříží a někdy i zdvojují. Nejezdí se tu po přirozených cestách, jako jsou hřebeny nebo údolí, ale téměř výhradně po loukách. Kam rolbař vjede, tam vede běžkařská stopa. Pokud chcete objet sjezdový skiareál na běžkách, není to nic těžkého. Cesta vypadá na mapě jako sluneční paprsky a celé středisko připomíná obrovskou mísu obkrouženou skálami. Často se tedy vracíte doprostřed do údolí a poté stoupáte do jeho úbočí. Pokud máte k dispozici lyžařskou permanentku, vyplatí se občas použít některou z lanovek, abyste si ušetřili únavné stoupání.
Pallas Yllästunturi: opravdová zima
"V České republice je spousta míst, kde jsou skvělé podmínky pro lyže, a tak jsem nejspokojenější tady," říká český reprezentant v běhu na lyžích Lukáš Bauer. "Velice rád ovšem lyžuji také ve Finsku, kde mají neuvěřitelné množství lyžařských tratí s be-zchybnou úpravou."
Dvacetistupňové mrazy, metry sněhu a nekonečné vysoustružené stopy v rovinatém terénu si mohou užít milovníci běžek a tiché zimní přírody především v Laponsku, stovky kilometrů nad polárním kruhem. Mezi lyžaři je známý např. národní park Pallas Yllästunturi nebo obrovské jezero Inari.
Ve Finsku se běžkuje třemi způsoby. Můžete se vydávat na sportovní tratě v okolí zimních středisek, kde jsou vždycky perfektně upravené stopy. Nebo putujete po vyznačených stopách od srubu ke srubu, na důležitých trasách rozmístěných po deseti až patnácti kilometrech. Sruby jsou otevřené pro kohokoliv zdarma. Na zádech v batohu si vezete jen jídlo, oblečení a spací pytel. Dobrodruzi vyrážejí do terénu po zamrzlých řekách či jezerech, kde občas narazí na stopu od skútru, ale jinak jdou v panenském terénu. Veškeré tábornické vybavení táhnou v plastových sáňkách za sebou.
Dachstein: vysoko na ledovci
Nejste turisté ani horolezci? Nevadí. Na dachsteinském ledovci je celoročně upravovaná dráha pro trénink běžkařů. Potkávají se tu amatéři s profesionálními reprezentačními týmy. Všichni sbírají síly do dalších zimních sezon nebo tady trénují, když je jinde v Evropě málo sněhu. Letošní sezonu tu bylo opravdu plno.
Stálou dráhu s měřením času protahují rolby na Schladmingském ledovci ve stínu hory Koppenkarstein. Když je potřeba, rolby projedou ještě jednu trať o kilometr vedle na Hallstattském ledovci pod Gjaidsteinem. Lyžuje se ve výšce okolo 2500 m. Kdo není zvyklý, rychle se zadýchá. Po nějaké době ovšem Dachstein nabízí efekt kyslíkového stanu a zvyšuje výkonnost organismu. Při závodech v nižších nadmořských výškách ucítíte zlepšení výkonnosti.
Na ledovec se jezdí každý den lanovkou, ke které přijíždí z Ramsau a Schladmingu autobus. Za běžkování se platí, a proto je nejvýhodnější koupě permanentky, která platí na autobus, lanovku i lyžování.
Ramsau: nejlepší tratě na světě
Pět set kilometrů běžkařských tras na jednom místě upravují jen italské Dolomity, české Krkonoše a rakouské Ramsau. Nejlepší z tohoto trojlístku je jednoznačně ramsausko-schladmingské údolí mezi Dachsteinem a Nízkými Taurami. Běžkařů tady za pěkného počasí jezdí nepočítaně, ačkoliv se za používání stop platí, podobně jako za lyžování na sjezdovkách.
Stopy na pláních a svazích okolních hor jsou jako vysoustružené. Jejich trasy cizelovaly generace běžkařů. Průměrný rekreační běžkař se na nich cítí stejně dobře jako výkonnostní závodník i rodinka na lyžařském výletě. Nelze přesně říci, čím to je, ale stopy jsou prostě vedeny nejlepším směrem v ideálním terénu.
Ramsau nahrává i klima. Noci tu jsou chladné kvůli okolním vysokým horám, a tak se tu drží dlouho do jara příjemně rychlý sypký sníh. V Dolomitech se proti tomu často jezdí na sněhové břečce kvůli jejich jižní poloze. Přes den bývá v okolí Ramsau většinou slunečno, protože mraky a větry zachytávají masívy Dachsteinu, Gosaukammu a Nízkých Taur, zdvíhající se hned nad údolím. Krkonoše a Jizerské hory proti tomu schytávají veškeré špatné počasí, které přichází od severu z polských a německých rovin.
Velká Fatra: drsná turistika
Jedno z nejkrásnějších a přitom nejdostupnějších slovenských pohoří je Velká Fatra. Nejvyšší hora Ostredok měří téměř stejně co Sněžka. Při zimním přechodu hřebenovky se menší část jede po bezlesých kopcích, většina trasy vede v lesním pásmu. Vždy je však třeba počítat, že si budete prošlapávat stopu. Proto jsou nutné široké turistické běžky a pohodlné kotníkové boty.
Hlavní hřeben se jezdívá za dva až tři dny. V případě špatného počasí se z něho dá v mnoha místech sjet po značených cestách. Nejdrsnější lyžaři na cestě přespávají ve stanech. Kdo si takové dobrodružství odpustí, zvolí trasu od chaty k chatě. Bude to však mít organizačně náročné, postele bývají často obsazené.
Většina lyžařských přejezdů Velké Fatry začíná v Banské Bystrici. Odtud stačí dojet pár kilometrů autobusem do vesničky Turecká. Lyžovat se začíná v hotelu Kráľova studňa pod Krížnou a po hlavním hřebeni se dojede na chatu Pod Borišovom. Je to poslední varta civilizace s pouhými devatenácti lůžky (nutno se objednat předem). Odtamtud čeká lyžaře dlouhý den, musí se dostat až do bývalého vojenského rekreačního střediska Smrekovica. Závěrečnou odměnou je 15km mírný sjezd ze Smrekovice do Ružomberoku, jen chvílemi přerušovaný krátkými úseky do kopce. Odtamtud jezdí rychlíky nazpátek do Čech.
Mitterdorf: hned za hranicemi
Lyžařské centrum Mitterdorf/Philippsreuth se rozložilo na Šumavě hned za česko-německými hranicemi. V okolí hory Almberg (1139 m) za hraničním přechodem Strážný nabízí lyžařům šest vleků. Češi sem ovšem jezdí spíše na běžky. Okolí Mitterdorfu je protkáno perfektními běžkařskými trasami vedoucími převážně lesem. Tratě mezi stromy v kombinaci s mírnější jižní stranou Šumavy zaručují lepší podmínky pro lyžaře než drsná severní česká strana hor. Nefouká tu tolik a bývá zde tepleji.
Jednotlivá kolečka měří většinou kolem 5 km a jsou určena spíše pro kondiční a sportovní běžkaře než turisty. Červeně jsou značené středně náročné okruhy, černé značky vedou po velmi těžkých trasách. Systém značení je tedy podobný jako na sjezdovkách.
Nástupy do stop jsou nejlepší v obcích Alzenberg, Philippsreuth, Vorderfirmiansreut a v samotném Mitterdorfu. Pokud vás nezajímají sjezdovky ani běžky, Mitterdorf nabízí ještě desítky kilometrů zimních tras pro pěší turistiku. Stopy jsou projížděné skútrem nebo jsou pravidelně prošlapané. Stačí si obout teplé pohorky a vyrazit podle zimního značení. Vede obvykle od vesnice k vesnici, na návrší ke kapličkám či údolím podél potoků.
Český skibus jezdí každou sobotu po trase České Budějovice - Prachatice - Volary - České Žleby - Mitterdorf. V sedm hodin ráno odjíždí z Budějovic a odpoledne odjíždí z Mitterdorfu ve čtvrt na pět. Jízdní řád je na internetových stránkách www.skitrans.cz. Jednoduchý příjezd do Mitterdorfu je i autem z Volar přes Strážný. U běžkařských drah je dostatek parkovacích míst.
Wetterstein: stále dolů
Oblíbenou prázdninovou oblastí Mnichovanů je Wetterstein s nejvyšší německou horou Zugspitze (2968 m). Na hřebenech je zimní království horolezců, zasněženými roklemi se spouštějí skialpinisté, po úbočí nad Garmisch-Partenkirchen vedou vyhlášené sjezdovky a v údolích pod tím vším se prohánějí stovky běžkařů. Okolo Ga-Pa se jako v každém moderním horském středisku upravují desítky kilometrů běžeckých drah.
Specialitou je 40km upravovaná běžkařská trať údolím ze sedla Schranitzpass v tisícimetrové nadmořské výšce až do Garmische v sedmi stech metrech nad mořem. Frekventovaná trasa se kroutí většinou mírně z kopce, objíždí několik vesnic a městečko Mittenwald. Nejvíce se jede po loukách se dvěma projetými stopami - jedna pro stoupání, druhá pro sjezd, obě upravené pro klasiku i bruslení. Celým údolím projíždí vlak, většina běžkařů-výletníků se proto po ránu nechá vyvézt nahoru a potom už v klidu sviští romantickým zasněženým údolím podél řeky, kam jim síly dovolí.
JAKUB TUREK
Autor je šéfredaktorem časopisu Horydoly
