Enkhuizer Klipperrace
11.-12. 10. 2014, www.klipperrace.nl
Ostrý vítr nás fackuje do tváří a prší. Více než stoletá plachetnice je nakloněná, jako by se chtěla převrátit do moře, a každou chvíli vás celé zmáčí vlna. Jednu plachtu vytahujeme a napínáme i v šesti lidech, a přesto se sotva pohne. Ruce máme sedřené do mozolů. Kapitán na nás řve od kormidla skoro čtyřicet metrů od nás, jeho povely ovšem skoro neslyšíme. A když už, tak je někdy nechápeme. Aspoň já tedy ne. Nevím, zda táhnout, či povolovat, jen poslušně plním, co se ode mě chce. Už po pár hodinách jsme vyčerpaní, celí mokří a je nám zima. Jdeme si odpočinout do podpalubí, čaj snad trochu pomůže. V jídelně se ale po podlaze sunou velké dřevěné stoly. Jít s hrníčkem bez držení nesvedeme. Pokorně se vrátíme na palubu pro další nášup divokého moře.
Střih. Stejná loď o dva dny později. Dvojstěžňová plachetnice Suydersee z roku 1906. Holandsko, jen místo Waddenzee, pobřežní části Severního moře, jsme přepluli do mělkého jezera IJsselmeer. Vzniklo přehrazením mořského zálivu, ale svou plochou (1100 km²) moře připomíná. Je krásně, modrá obloha, teplo, vítr téměř nefouká. Studenty Univerzity Palackého v Olomouci čeká 40. ročník závodu starých plachetnic Enkhuizer Klipperrace. Suydersee pluje klidně, my se opalujeme, spíš než závodíme, fotíme ostatní lodě a sem tam povytáhneme plachtu. Místo hrubé síly jemná hodinářská práce. Nikdo to nepřizná, přesto je jasné, že tu každému něco chybí. Že když už plachetnice, tak se vším všudy. I když při tom jde skoro o život.
