DOPORUČENÉ LAHVE

Pražský bar La Casa de La Havana vieja dnes patří mezi špičku v republice. Jeho majitelé i zaměstnanci svým podnikem žijí. Nejenže vám umíchají dokonalý koktejl, ale vychutnáte si ho v interiéru, který evokuje atmosféru starých časů. Králem toho všeho je Pavel Dvořák.

JAK SE STANE ELEKTROINŽENÝR MAJITELEM BARU?

Hned po revoluci jsem začal dovážet elektroniku. Fungovalo to, ale musel jsem si brát velké úvěry. Nakonec jsem pro firmu našel zahraničního partnera, ale ukázalo se, že nám to spolu nebude fungovat. Prodal jsem ji tedy a na návrh manželky jsme zřídili síť kaváren s počítači. Původně měla být jedna, ale náhle jich bylo několik. Pořádali jsme v nich také nejrůznější akce a vlastně tím začala naše gastronomická dráha. Cyber kavárny však přestaly být v módě a my se museli poohlédnout po něčem jiném. Tehdy jsme spolu s oběma syny vyrazili na Kubu.

CO VÁS TAM NEJVÍCE NADCHLO?

Atmosféra, která je tak intenzivní, že na ni nelze zapomenout. Napadlo nás přivézt do Prahy kubánskou gastronomii, otevřít si bar. Už na Kubě jsme tak začali nakupovat lahve rumu, které jsme do té doby neznali.

HLEDALI JSTE PRO BAR DLOUHO MÍSTO?

Měli jsme štěstí, našli jsme zadlužený podnik v Opatovické ulici kousek od Národní. Původně byl na témže místě také bar a později nepříliš úspěšná pizzerie.

KDO VÁM PŘITOM NEJVÍC POMOHL?

Když jsme provozovali internetové kavárny, spolupracovali jsme se společností Jan Becher - Pernord Ricard, dovozci alkoholu. Skrz ně jsme poznali barmana Aleše Půtu, profesionála na slovo vzatého. To on pomáhal s otevřením podniku, s hledáním kvalitních barmanů. Byla to pro něj zkušenost, kterou zúročil, když si později otevřel Hemingway bar.

MĚLI JSTE O SVÉM PODNIKU JASNOU PŘEDSTAVU?

Hledali jsme prostor obložený dřevem, místo, které má duši. Jeho vybavení vypadá jako staré, má patinu. Ta se ovšem musela často uměle dodělat. Například jsme natřeli podlahová prkna fermeží a hned se po nich jinak běhalo. Mělo to vypadat jako na Kubě, kde se léta neinvestovalo, a přesto tam na vás dýchne genius loci. Zatímco Aleš Půta "startoval" mixologickou část, my uskutečňovali rodinné nápady. Vymýšleli koktejlový list, doplněný synovými fotografiemi, či degustační platíčka.

KOLIK RUMŮ V BARU VLASTNĚ MÁTE?

Odhadem na sto padesát lahví, což zahrnuje i naše "rarity" - unikáty přivezené z cest. Například v oblasti Viňales západně od Havany jsme získali rum Siboney Oro 5 Aňos z už zavřené destilerie. Na polici konzumu vydržel tak dlouho, protože byl příliš vysoko, nikdo z personálu na lahev léta nedosáhl.

JAKÉ RUMY ČEŠI NEJVÍCE KONZUMUJÍ?

Paradoxně ty, za kterými si stojí naši barmani. A ti rádi experimentují, proto na svých zákaznících pracují.

Co se týká objemu výtoče, nejvíce se spotřebuje Havana Clubu, ale letí i skvělé osmileté Bacardi. Loni v zimě se hodně popíjelo Diplomático z Venezuely a samozřejmě i nasládlá Zacapa.

VE VAŠEM BARU SE POŘÁDAJÍ TAKÉ RŮZNÉ AKCE. JAKÉ?

Kromě kubánských večerů s hudbou se u nás křtí také knihy nebo se zde konají firemní večírky doprovázené ochutnávkou doutníků či kávy. Barmani tady rovněž pořádají degustační večery, teď se zaměřují na zemědělské rumy, v České republice méně známé.

JAK SE VÁM ŘÍDÍ RODINNÝ PODNIK?

Musím přiznat, že když jsem měl tři sta šedesát zaměstnanců, bývalo to snazší. Manželka připravuje hromadné akce, mladší syn Jakub se stará o zásobování, starší Lukáš má na starost gastronomické směřování a rozvoj baru. Za míchacím pultem se oba rádi objeví, aby pohovořili se zákazníky. O každém rozhodnutí však musíme společně debatovat.

 

Foto Jakub Dvořák MAJITELÉ Pražský bar La Casa de la Havana vieja patří Pavlu Dvořákovi a jeho ženě Marii.