Adaptace novely F. M. Dostojevského britského režiséra Richarda Ayoadeho navazuje na výraznou vizuální stylizaci jeho prvního celovečerního snímku Jmenuji se Oliver Tate. Celková atmosféra kafkovsky laděného příběhu o nesmělém outsiderovi, jehož místo ve společnosti postupně zaujímá sebevědomý a lstivý dvojník, je však znatelně temnější a humor vyplývající z absurdních situací výrazně černější. Film, kombinující estetiku nostalgického retra, "sovětsky" zanedbané ošuntělosti a "špinavé" dystopie, tak může mnohým připomenout třeba tvorbu Terryho Gilliama (Brazil).